Přicházející z pekel

Úkol na Čj, variace na povídku Přicházející z pekel od J. Havlíčka.

    Spal jsem hluboce, když mne probudil výstřel. Věděl jsem, že má matka je otci nevěrná, neboť on jest zmrzačen z války a matka, poměrně hezká žena, si – jak sama říká – užívá života, dokud to je možno. Neznal jsem však toho muže, s nímž sdílela lože místo otce, chodil k nám totiž zpravidla až po setmění. Rozžal jsem knot voskovice, která osvětlila můj skrovný pokojík mdlým žlutým světlem a sbíral odvahy i síly, abych zjistil původ té rány. Pomalu jsem otevřel dveře a ovanul mne chladný vzduch, ke schodišti a pomalu jsem scházel ke kuchyni a matčině ložnici. Dech jsem měl zrychlený snad až na samou hranici a i srdce mi bilo, jako by mělo v nejbližším okamžiku puknout. Po skráni mi stékala krůpěj potu. Mohlo trvat deset nebo dvacet vteřin, než jsem sestoupil do předsíně, ale připadalo mi, jako by uplynula hodina.
    Přišed do předsíně, jsem našel pootevřené dveře na dvůr, z nebe se naň snášely vločky sněhu. „Tak proto je tu taková zima, někdo nechal otevřené dveře,“ s částečným uspokojením, že alespoň jedna záhada jest vyřešena, jsem se rozhodl , že se pokusím osvětlit i výstřel, jež mě vytrhl z pokojného snění. S táhlým zaskřípěním jsem otevřel dveře do kuchyně a to, co jsem spatřil zůstane v mé paměti vryto nadosmrti.
    Otec – trup bez nohou – ležel v rudém tratolišti krve a jeho oči na mne zíraly, mlčel, ale těma očima volal o pomoc. Nebyl jsem s to ten pohled vydržet – uhnul jsem a zrakem propaloval prkennou podlahu. Nedokázal jsem se pohnout ani o centimetr, natož abych křičel nebo se mu alespoň pokusil pomoci. Když jsem se opět odvážil pohlédnout mu do očí, ihned jsem poznal, že jsem byl posledním, koho otec ve svém životě spatřil. Byl mrtev.
    Nebyl jsem schopen pohybu ani slova, dlouho jsem se s otcem neviděl a když se konečně vrátil z války tak se mu stane toto. Cítil jsem, jak se ve mně vzdouvá vlna nenávisti proti matčině milenci, neboť jsem předpokládal, že to, co mi leželo u nohou je jeho dílem.
Vrazil jsem do dveří, vedoucích do matčina pokoje a vkročil dovnitř. Matka se tiskla ke svému milenci a oba se třásli strachy; milenec držel v ruce otcův revolver, jenž visíval nad postelí. Bylo mi jasné, že má domněnka byla správná. Vrahem mého otce je milenec, podvodník a hříšník! Matka ani její milenec ze sebe nedokázali vypravit slůvko. Pocítil jsem šílenou zášť, nenávist vůči tomu tupci, který smilní s matkou a zabije jejího manžela!
    Rozběhl jsem se k posteli a ač nejsem příliš silný, touha po odplatě ve mne zaktivovala i tu nejposlednější svalovou buňku. Vrhl jsem se naň a uchopil jej okolo krku, zaklekl jsem mu paže a škrtil jej. Vzepjal se a spadli jsme na podlahu. Nedokáži si to vysvětlit, ale dokázal jsem ho přemoci. Klekl jsem mu na hruď a cítil jeho zrychlený tep. Stále jsem jej držel okolo krku a nějak jsem se nemohl odhodlat k tomu, abych škrtil. V tom najednou – jako zkratem mi paže sevřely jeho hrdlo, tlačil jsem palci na dýchací trubici. Nikdy nezapomenu na ten šílený pocit, když mu praskla štítná chrupavka. Jako bych stále slyšel ten zvuk.
Matka seděla na posteli a vůbec se nehýbala, dívala se na tělo otce a mne zápasícího s jejím milencem si vůbec nevšímala. Palce se mi bořily do jeho krku, do propadliny po rozdrcené chrupavce. V duchu jsem již věděl, že nemá mnoho šancí na přežití, ale mé paže jej stále dusily. Naklonil se k podlaze a z pootevřených úst mu začal vytékat pramének krve smíšené se slinami a odkapával na prkennou podlahu. Pustil jsem jej, svalili se a z úst mu začala téci krev, již to nebyl pramének ale spíše potůček. I když jsem se krve děsil, nyní jsem cítil, jak se skrze mne prostupuje pocit zadostiučinění.
    Matka stále seděla na posteli a dívala se na otce, mě snad ani nepostřehla. Ač jsem cítil zadostiučinění, postupně mi začínalo docházet, co jsem udělal. Začínal jsem se bát… Revolver, jímž došel smrti otec ležel na zemi kousek ode mě. Sáhl jsem pro něj a přiložil si hlaveň pod bradu a stiskl jsem spoušť.

---