Přání

Mám přání, lásko, a není moc skromné

chtěla bych dárek, co těšit mě bude.

Vydrží Tvé srdce ohromné,

všechny mé nároky, kterých neubude?

Věnuj mi růži – musí být zvláštní

s kapkou Tvé krve, jež na ni se blýská.

Dej mi ji s polibkem, něhou i vášní –

po mužském citu se mi už moc stýská.

Věnuj mi lásku, z níž srdce i zabolí,

věnuj mi srdce, co v sobě si kryješ,

věnuj mi něco, prostě jen cokoli –

věnuj mi sebe – důkaz, že žiješ...

Věnuj mi úsměv – vždyť ten Tě nic nestojí,

nohama na zemi pevně zas stojím,

s přítelem, jak jsi Ty mě dnes už nic nebolí,

však Tvojí reakce trošku se bojím.

Nechci nic... jen srdce mi krvácí,

když vidím pro kolik žen žiješ...

Za zlými slovy se něha Tvá vytrácí,