Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Modrá velryba

04. 01. 2007
1
1
1101
Autor
xoxox

Šla ospalými uličkami a hledala svou modrou velrybu. Prý je schovaná tady v těch stokách. Ale vždyť by se sem nevlezla.. Ta maminka je ale hloupá. Dívala se na špičky bot, jak se jí pomalu střídaly před očima. Levá, pravá, levá, pravá.. Ta pravá by potřebovala spravit, podrážka se jí už odlupuje od špičky. Kdybych měla tisíc korun.. Nejdřív bych si dala spravit botičky a pak bych si zašla koupit ty krásné šaty, jak je mají u Suchyňů. A ochutnala bych zmzlinu v Blue Caffe, co stojí devět korun kopeček. A všem holkám ve třídě bych ji koupila. Ne, to ne, to by se nehodilo, akorát by se po mně divně koukaly. Jsou takové divné..

Ještě jedno, prosím. Očima jsem zaletěla k Filipovi. Třeba mě chce. Musím to zjistit. Ne, to je trapné. Ještě počkám. Ahoj, nešel by sis zatancovat? Dostanu se k němu. Určitě mě taky chce. Vystartuju po jeho ústech. Jo, chce mě, myslela jsem si to.

Jsem šťastná a zrovna na Štědrý den. To je krása. Lidi, já vás mám úplně ráda. Moc, moc ráda. Děkuju, že jste. A když jsem tak šťastná, tak bych mohla, že jo? To není, že bych byla v depresi, jsem šťastná, to je něco úplně jiného. Vytahuju rukáv. Jo, to je něco jiného…

Nechápu, co lidi mají proti špíně. Jsou tak povrchní. Furt jenom něco předstírají. Že když nebude špína, tak budou OK. A budou šťastní. Fuj. nechci být jako oni. Předstírat. Nechci, děkuji. Matka asi teď doma uklízí. Nechci promrhat svůj život jako ona. Nechci, děkuji. Chci žít! A chci v životě něco prožít! Krabičko moje stříbrná, copak to v sobě ukrýváš?

Kurva, musím něco dělat. Nějak se vzchopit. Že bych šla domů? Ne, to ne. Ježiš, poslouchat ty matčiny kecy. Děkuju, nechci. Chci pryč. Chci do kouzelného světa. Chci být jenom šťástná, chápete?

Ale jo, bylo to dobrý. Užila jsem si to. Sakra, zas bez, snad z toho něco nebude.. Teď se budu muset celý zbytek měsíce stresovat. Kurva, to jsme si nemohli dávat pozor? Konec. Tohle už příště neudělám, jasný?

Helenko… Do prdele, ještě ta tu scházela. Do prdele, vypadni, jo? Já na tebe teď nemám. A co děláš, Helenko? A co maminka? Do prdele, vypadni. A co dělá bráška? Kurva, já nevím. Běž do prdele, babko stará. Pospíchám na vlak, víte?

Jo, konečně přišel můj den. Dneska na to mám. Dneska vám všem ukážu. Těším se, až budete brečet a vyčítat si, že jste si mě nevšímali. Jo, na to se těším nejvíc. Konečně budu šťastná. Navždy. Kdo bude asi říkat proslov? Snad ne nějaký stupid. Pořádně to musím uvázat. Nestojím o nějaké nehody. Jo, teď je to dobře. Doufám, že budete zažívat peklo. Stejně jako já. Sbohem.

A tehdy začal můj život.


1 názor

Maasek
04. 01. 2007
Dát tip
Připomíná mi to období, o kterým doteď nevím, jestli mě má mrzet, že jsem ho prožil...až moc živý a moc silný...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru