Strom

Můj strom a mé dřevěné já :)

Slyšíš ho? Šeptá ti. Denně pod něj sedáš aby uklidnil tvou tvář. Větvemi se k tobě sklání jako by pohladit tě chtěl a těm kolem chybí zdání, že přítelem vždy být ti směl. Dlouho, předlouho hřálas´ zády jeho kmen a on naoplátku píseň listím tobě pěl. A až jednou slunce paprsky prohřeje tu zem, kde kořen těla jeho léta je, ty sedneš si zas´ pod ten strom a poslouchat budeš jen jak on o tobě v spánku snil pak když docházelo mu už sil, tys´ přišla sněhem bělavým objala jej, strom ožil. A všechen čas pak jak voda tek´ vždyť přítel na ránu je vždy lék.

---