Vítězství "dobra" nad zlem, aneb vítězství zla

            Kdysi dávno a vlastně ani ne tak dávno žíla dobrá víla. Ta měla ve své náplni práce kouzlit a šířit kolem sebe jenom vše dobré a v tom byla jednou z nejlepších. Ještě jsem zapomněl zmínit to, že víla pracuje pro mládežnickou organizaci DADS, což znamená „Dobří až do smrti“ a ve, které se měla starat o to, aby mladí lidé byli dobří.

Jednoho dne víla dostala zprávu z vyšších kruhů, „Nic horšího než banda trollů snad už nic není…“ říkala si, ale marně. Její další případ se týkal třídy z již zrušené „Černokněžnické akademie Emila Hrozného“, která byla přeřazena na „Vílskou akademii slečny Lucinky Krásnokřidélkové“, která s již zmíněnou třídou měla veliké potíže.     Například své vyučující proměňovali v míče, nebo v ohyzdná stvoření jako třeba žížala s hadím ocasem a hlavou sršně (ošklivá kombinace), prostě tropili samé ošklivé věci, které se naštěstí daly, ač zdlouhavými způsoby zvrátit, ale teď už to došlo i tak daleko, že jeden ze studentů změnil jednu z víl v kámen, který se po pádu na zem rozbil a takové kouzlo se už opravdu nedalo zvrátit stejně tak jako smrt jedné z víl.

Když si víla přečetla těchto pár řádků o svém novém případu přejel jí mráz po těle až na její lesklá křidélka ze kterých spadla trocha třpytivého prachu. I přesto se, ale odhodlala k tomu, že se případu ujme.

            Dalšího pracovního dne se víla vydala vstříc svému novému úkolu. Když došla ke třídě, tak si hned na dveřích všimla upraveného rozvrhu, kde místo hůlkou smazané hodiny dobra a jména učitele, bylo napsáno  veliké Z, jako hodina zla. To na ni zapůsobilo velice provokativně, a tak rázně vletěla do třídy a k jejímu překvapení všichni stáli na svých místech a upřeně se na ni dívali. Malou chvilku ticha rozčísl vílin hlas: „Dobrý den, jmenuji se Safira Modrošedá a jsem vaší novou učitelkou na hodiny dobra, posaďte se prosím.“, poté mávla rukou směrem ke dveřím, na kterých se rozvrh změnil zpět do původního stavu a dveře se zabouchly.

            Jedno z děvčat to nevydrželo a zeptalo se, jestli neumí i něco lepšího. Víla na to odpověděla ano a hned na to se jiný zeptal zda-li jim to ukáže, víla nemohla nesouhlasit, taková zkouška dovedností není nikdy na škodu, a tak začala.

            Svým žákům předvedla všemožné přeměny částí svého těla, některé tím i pobavila, pak dělala ohňostroj z listů papíru a dělala ve vzduchu mlžné opary a na vrch přihodila pár malých řízených blesků, bylo to velmi zábavné až do té doby, než se další z nich zeptal, jestli teď oni nemohou předvést něco jí, víla bez okolků souhlasila a vůbec netušila jak je možné že s takovýmto kolektivem jsou nějaké problémy.

            Všichni žáci si stoupli dokola kolem ní, spojili své ruce a vyslovili jednohlase magickou formuli „Sans fort!“ a víle náhle připadalo, že všechna její síla je ta tam, když se chtěla zeptat co to dělají nemohla, byla mezi nimi tak malá, že by ji ani nikdo neslyšel. Jediné čeho se dočkala od svých vděčných žáčků byl zlomyslný úšklebek. To byly poslední chvíle dobré víly.

            A teď se přesuneme k víle domů, právě se probouzí a vůbec netuší jak se sem dostala. Jediné na co si vzpomíná jsou žáci stojící v kruhu.

            Připadala si teď nějak jinak, svedla to na ranní nevolnost a šla do agentury. Všichni lidé, které potkala jí připadali odporně sladcí, moc milí, ale jakmile se s nimi pozdravila ten pocit ustal.

            Vzala si pár věcí a odebrala se znovu na akademii, kde měla učit svou třídu, zabouchla dveře a svěřila se své třídě s tím co prožívá, s tím, že vše co jí připadalo dobré jí teď dráždí.

            Sotva domluvila postavila se jedna z žaček a začala vyprávět o jejich kouzle: „Nejspíš si to nepamatujete, ale včera, jsme na vás použili své kouzlo. To kouzlo sice původně bylo určeno někomu jinému, ale když jsme viděli vaše kousky rozhodli jsme se pro vás, mělo vám dočasně sebrat sílu a mi jsme mezitím změnili vaše hodnoty, hodnoty toho co považujete za dobré, naštěstí pro nás vaše mysl byla velice přizpůsobivá a nakonec jsme vaši energii, přeměnila na jakýsi virus ve světě lidí, který se bude šířit jen vaším a pohledem nakaženého pořád dál až nakonec svět bude celý náš a bude to dobrý svět, protože pro nás není nic lepšího, než zlo.“

            Poté  co víla tuto věc vyslechla začala vše chápat, byla sice jiná, ale ve své podstatě pořád „dobrá“, tak proč si něco vyčítat. Nakonec řekla: „Pojďte mí žáci, jdeme sířit dobro.!!!“