Můj čas se neztrácí

Přání, iluze a touha se vodívají za ruce

Na víčka klížící se k spánku, když zpomaluje se Tvůj dech, jemně jak rozvlnění vánku, pokládám dlouhý polibek. Aby Ti přines klid a něhu a posiloval celou noc. A doplul s Tebou k lásky břehu, kde strasti ztrácí svoji moc. Já vím, že jsou to jenom přání. Bez nich však, ale těžko žít. Jsou vedle slz a pousmání, jak modré chrpy v lánech žit. Nechť moje touhy křídla mají s radary jako čmeláci, ať přesně kam chci usedají, tam, kde se můj čas neztrácí.

---