Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sepole smrti
13. 01. 2007
9
15
2222
Autor
Adri
poslední slova Templáře před smrtí na poli u Hattinu.
slza rosy v lesích smíšených
ty připomínáš mi ji
ptáčku pestrobarevný
ty který si přiletěl
se vzkazem o smrti a zkáze
do téhle země bezejmenné
dávno jsem domov opustil
ale v srdci ho pořád nosím
ty jara vonící
ty podzimy červené
nevím kolik je to let
leť ptáčku, leť
leť domů a vzkaž
že Bohu jsem život zaslíbil
to On mě do téhle země zavedl
do země zatracení
kde noci chladné šíří děs
Maria dopřej mi rychlé smrti
vždyť ty krůpěje rosy
ten domov
už nikdy neuvidím
opatruj ty jež mi dali život
a vzkaž jim
že zemřel jsem s hrdostí
15 názorů
Celkem se mi to líbí, ale mám z toho pocit jednoduchosti a hluboké mi to teda nepřijde.
Píše-li o hrůzách války žena - a je-li v díle schopna čtenáři vykreslit náladu bitevního pole - ráda se bez těch rozervaných těl obejdu...
nevím kolik je to let
leť ptáčku, leť
-to se mi moc zalibilo, povedené, takové možna trošku moc uhlazené...
dík, dám si příště pozor na rozdíly mezi pohlavími, sem ráda že si mě upozornil :-)
Je to krásné, ale na první pohled je patrné, že je to psané ženskou rukou, ženským citem. Muž (z textu jsem pochopil, že jde o muže, nejspíš vojáka - možná) by se tímto způsobem nevyjadřoval. Bral by svou smrt heroičtěji, beze smutku, bez ptáčků a jara. Spíše by zmínil děla a rozervaná těla...
Ale tohle prostě psala žena a je to krásné. *
ale to se mi líbí...je to takové asi trošičku patetické, ale proti tomu jsem nikdy nic neměla:)