bojim se

Znala jsem jí moc dlouho na to abych nevěděla, proč nosí dlouhý rukávy.

Znala jsem jí moc dobře, na to abych netušila co pod nimi skrývá.

Občas jsem pátrala v paměti a hledala ještě neztracenou vzpomínku na její smích, na její život, který jí mohl závidět každý.

Zapomněla jsem, kdy to začalo. Pár měsíců. Možná

Tomáš.

To jméno nezapomenu, Tomáš. Víte, láska někdy bolí, s tím se počítá, přeci. Láska také odchází, to vědí všichni.

Ale..

Realita je občas jiná. Realita bolí víc.

Tak proč to nepochopila? Proč to nechce pochopit?

Je pryč, už nepřijde. Tak na co? Vím, že jí to bolí, vím to. Chci jí pomoct, ale marně. Teď jen koukám na ty její rukávy. Už se bojím se podívat.

Dívám se na mizejícího člověka, na člověka který postupně ztrácí půdu pod nohami. Já se na tohle nechci koukat! Ona.. ona byla krásná, ona byla usměvavá. Tak proč tu teď sedí vedle mě ta osoba, která nemá pojem o čase, o světě, která už žije jinde.. proč?

Říkám jí ať toho nechá, víte, já jí to opravdu říkám, říkám jí, že má mě.

To je málo, prý. Srdce už ztratila. Srdce jí někdo sebral. Že už nedokáže bez něj žít, to mi řekla. A taky to, že se nenávidí..

Je těžké nenávidět člověka dokonalého, člověka krásného a chytrého. Ale ona to dokázala. Nenávidí se a trestá se za své činny.

Důvody už došly, avšak nenávist tu stále je. Nenaplněná čeká, až přijde její čas. Skryta pod pláštěm úlevy, stoupí na jeviště a skolí dotyčného.

Ať vyberou jinou osobu, jí ne. Ať si vybere někoho jiného, ale jí ne!

Řvu na tu bestii, pláču a prosím. A ona narůstá a jakoby se směje. Má tu drzost ukazovat se mi denně a denně. Na její ruce se mi směje. Ta bestie má masku, kterou jí přesvědčuje o její účinnosti, o její potřebě.

A ona jí uvěřila. A věří jí nadále.

Sakra

Na rady už kašle. Je ve hře, kde je hlavní postavou. Hraje smutnou hru. O lásce. O zradě. Jenže.. ví že ta postava nakonec podlehne?

Ale já to vím, stačí mi pohled na její ruce.

Koukej

Ty oči už se nesmějí. Ty oči už se nekoukají. Oni jen pláčou.

Teď už pláčou i nad sebou. Pláčou nad bolestí, kterou si způsobuje.

Nechci mít ve hře postavu člověka, který jakož to věrný a milující přítel pláče nad hrobem své drahé. Nechci být ten, kdo zatlačuje oči, aby už se nemuseli koukat do prázdna.

No tak jdi už dále, jdi už od ní pryč. Vidíš to? Ona už  není, vidíš, tvůj úděl již dokonán. Běž o dům dál, běž od nás. Číháš na ní a čekáš..

A přesto zůstaneš bez viny..

Nespravedlnost na to světě, pro vinný tu není spravedlivého soudu.

Vina bude v očích její ruka. Vina, zůstane navždy v očích lidí ona.