víte to?

Jak dlouho může člověku trvat, než dopadne?

Jak dlouho může takhle letět?

Jak dlouho může snášet nástrahy při letu?

Jak dlouho to může vydržet?

Ptám se vás a vy se nechápavě díváte na mě..

Řvu na vás a vy se otáčíte zády..

Jdete si svou cestou a mě necháváte za sebou.

Běžím za vámi, snažím se vás dohonit, avšak vy jste rychlejší. Utíkáte mi a nechce se mnou už nic mít. Utíkáte ode mě a neohlížíte se..

A já tu klečím a pláču.

Pláču pro vás

Ty slzy jsou vaše a navždy zůstanou.

pláču si do dlaně a čekám na příležitost až vám to budu moci věnovat

mé oči nesou smutek, smutek vaší lhostejnosti

tělo už svůj boj vzdává a přesto doufá

naděje?

Jediné co zůstává, že? Naděje.. slovo nekonečné a přeci má konec

Jen čeká na příležitost

Na vaší odpověď..

Bojím se záporu, a stejně chci už slyšet co dále

Bojím se vašeho pohledu, a stejně chci aby jste mi ho věnovali

Bojím se vás a vy se bojte mých činů

Řvu do noci, do hvězd

Nepohnou se.. kašlou na mne stejně jak vy

Chci se jich dotknout, chytám je do svých dlaní a vím, né já věřím, že je jednou chytím.

Dotknu se jich a povím jim to.. povím jim o nespravedlivosti tady dole. Všechno jim to řeknu! Povím jim o tom, že smutek a zlost existují a že mě potkali, povím jim, že žít je těžký a taky jim povím, že žít sama, je nejtěžší.

Čas se zkracuje a hvězdy se blíží

Hodiny odbíjí a já se jich pomalu dotýkám