Můj den

paní křečková lezla v krabici kropila boudečku hadicí aby v ní bylo pěkně čisto bez hovínek, to víme jisto. A taky šmejdila v kole ale hned zas byla dole a do pilin ňufala šupala a bupala, že se z toho málem zžuchala. jak furt kolem čmuchala fousky se jí kmitaly si i blechy za uchem špitaly, jakej má príma kožíšek, ale ona nemá žadný blechy! to soujenom žblechy, plechy to se ví, žádný blechy! bez blech nejsou žádný plechy. a bez plechů zase střechy páč ty mají dycky plechy! A dyž koukla na ty plechy, co bouda měla na střeše, našla tam i beléše a ty jí moc chutnaly ty jí v bříšku tak bobtnaly, že musela jít rychlo kadit. a to ji začlo časem vadit páč si ťapkymohla uběhat a skončila až u poděbrad. A zas zpátky, takovou štreku bylo jí do breku že zmešká svou mrkvičku co leží u víčku od okurek v láku jůů, a mrkvičky je tam jak máku, to je dobře, přišla včas vzala do packy klas, mrkvičku a oříšek umyla si kožíšek a hopkala radostí a v celé své nahosti zavrávorala a spadla na záda. a to byla paráda áč se na nich mohla houpat v pilinách sem a tam šoupat a smála se na celý kolo. jak dobré to bolo a chichtala se do tlapek a za mírný poplatek nechala svou paničku ji pohladit. chtěla ji tak navnadit aby měla další mrkev Ale dostala tykev, no nic, povzdechla si, lísala sm se málo asi no co tykev taky dobrá ale asi stará je, modrá, radši ju někam vyhodim. ale kam? kam? jóó, už vim. dám si ju pěkně do torbičky a pak ju vyplivnu do chodbičky, a panička ju pak vynese. ale co dyž mě ju zpátky donese? je to stará škudla a taky pěkná mudla. Holt, přístě se víc lísat. to simusím napsat abysem to nezapomněla sem to uz jednou zapomnela, chich já su ale šiša. dyť su taky myša chichi, to je sranda su jako tamta sandra, co má za jméno buldoka. a tak sidám hotdoka dyž nemám tu mrkvišku mám svou paničku v malíčku, chich, toto bude asi konec jojo, bude konec páč už spím a dělám chrrr

---