Dnešní mládež

Dnešní mládež

Čekáme před branami.

Čekáme na odsouzení.

Teď se rozhodne, kam pudem, kde budem pokračovat, kde už zůstanem.

Čekáme tu jak prasata na jatkách. Je tu pěkná fronta.

Kdyby mi to někdo řekl, asi bych to udělala, když končí sezóna sebevrahů.

To by se počet čekajících rapidně zmenšil.

Nás je tu totiž asi nejvíc.

A přitom to je totálně zbytečný, všichni moc dobře víme kam nás pošlou.

Je jim úplně u prdele, že ste nikoho nezabili, nic nevykradli, nikomu neublížili, pošlou vás tam, kam posílaj vrahy, násilníky, pořádný smažky a tu největší špínu.

Přímo do tý nejhlubší díry. Do tý nejčernější. Nejtemnější. Nejhnusnější. A zřejmě i nejteplejší díry.

Do pekla.

Takže tu teď stojíme jak největší kreténi a koukáme se na ty, kterým řeknou že dou do nebe, do toho nadpozemskýho, krásnýho a říchem neposkvrněnýho nebe.

Cccccccccccccc

Ať si táhnou!!!!!!

Všichni.

V pekle se taky dá žít.

A to my víme. Vybrali sme si to. Věděli to. S tim sme počítaly. Do toho sme šli.

Že do pekla patřej ti zlí lidi, včetně sebevrahů.

Takže se zabiješ, aby si konečně utekl od toho zkurvenýho života a stejně nebudeš mít pokoj, čeká tě možná ještě horší.

Tomu se říká žit v demokracii.

Je sakra 21. století a v nebi a pekle nefunguje demokracie? Svoboda si vybrat? Kde to kurva sme?

Chtělo by tu nastolit novou vládu. Ta stará je ještě hodně konzervativní. Sou proti pokrokům.

To přece nemůže trvat věčně. Chce to jim ukázat, že přišli nový, moderní a mladí lidééé………..

Nespoutaní, životem rozdovádění, světem zkažený, rozvodama psychicky labilní a alkoholem a cigaretami nedorostlí děti.

!!!!Dnešní mládež. Generace!!!!

S žílamá propíchanýma, prošňupaným nosem, se zorničkami jako špendlíková hlavička a s prohulenými plícemi.

To sme my. Ta nová, vzdělaná, neposkvrněná mládež. Rodičem vychovávána k slušným mravům – bezúspěšně.

A bohužel novým trendem svržený.

Kdo kurva začal se sebevraždama? Někdo by už měl říct, že to vyšlo z módy, už to není in, trendy…        už je to OUT. GAME OVER. FINISH.

Ale to sem bohužel poznala pozdě.

No jo, každej udělá osudovou chybu, ne?! Sme přece lidi, chybovat je lidský.

Až na to, že já už to nenapravim. Už je pozdě.

Litovat je zakázaný. Brečet taky. Smutnit po rodičích taky. To vás prej jinak zavřou do ňákýho sklepa. Dělaj to aby ste si uvědomili že to bylo vaše rozhodnutí. My sme to uskutečnili.

Vzali sme si život do svých rukou a už si ho nechali. Chtěli sme žít podle svýho.

Chtěli sme se svobodně, neovlivněně a „dospěle“ rozhodovat, rozhodovat o svým životě.

A tak tu teď stojíme před bránou a čekáme až budem moct jít do pekla

Užit si svůj svobodnej život……………………………………