LAHVOVOU POŠTOU

   Píšu ti z pobřeží času
   kde prostor nic neznamená
   a smích tu nezní

   To moře je plné jasu
   jak slunce tvář unavená
   pomalu klesá do ní

   A jen nářek racků
   a lastury zvoní
   když vlna za vlnou
   jak slza za slzou
   které roní
   přináší novou
   mrtvou

   A písek, jenž nás zalévá
   jako její šepot šumí
   a hladí

   A svádí k tomu vrátit se
   do přítmí teplých vln
   do náruče času

   Ale teď už je pozdě
   a brány hlubin zavřené na řasy
   se třpytí

   A poznám jen podle hlasu
   že stále je tu se mnou
   i když tak vzdálená

   Oblečená do rybářských sítí
   v jejích očích se topím
   a v mých slzách
   naposledy

   Píšu ti z pobřeží času
   kde tonoucí stébla nemá
   a kdyby tys tu byla
   viděla bys
   jak závoje bílých květů
   halí karmínovou hladinu
   kam odešla
   moje malá mořská víla.