Nevěra trochu jinak

            Mám jí to říct? Mám povědět svý přítelkyni, se kterou jsme spolu už tolik let, že jsem jí nevěrnej s jinou? To je hrozný dilema, třeští mi z toho hlava, a navíc se dostavil i pocit studu. Brrr!

            Když ona je Tatiana tak neskutečně sladká, že pokaždé, když ji vidím, doslova slintám… Víte, potkal jsem ji před pár dny v obchodě; a hned jak jsem ji uviděl, věděl jsem, že tu musím mít. Přistoupil jsem k ní, něžně ji objal – vůbec neprotestovala – a za chvilku jsem si ji už odváděl domů. Cestou jsem zjistil, že téhle čokoládově opálené krásce je osmnáct. Slečna Figarovová – tak se totiž jmenuje – prý dělá v potravinách, ale moc ji to nebaví, a tak už nějakou dobu hledá změnu. Tou změnou jsem podle všeho já.

Zatím ze mě vytáhla akorát peníze, ale to se dá pochopit – ostatně stejně u mě nezůstane napořád. Jak nebude mít co nabídnout, poletí z domu. Je to drsný, ale je to tak. Ale jinak… Za tu trochu prachů jsem si s ní už jedenáctkrát užil! Mlask!

Pořád ale nevím, jestli to říct svý milovaný. Možná, že kdybych jí navrhnul dovádění ve třech, neodmítla by. Úplně to vidím – zavázal bych jí oči šátkem a pak nechal Tatianu, aby ji dovedla až na pokraj slasti – tak jako už tolikrát mě. Jenže co když se naopak naštve, začne nadávat a házet po mně věcmi? Ta nejistota je strašná…

Ale co, jsem přece chlap, nebudu se snad bát ženský! Prostě jí do očí řeknu pravdu a nechám ji, ať se s ní vyrovná, jak chce. Bude to nějak takhle: „Miláčku, já vím, že držíš tu přísnou dietu, ale tuhle bonboniéru od Figara…“