Poselství

A ocitl jsem se v poušti. Nebyla již poušť ve mně, ale byl jsem já a byla poušť pod mýma nohama. Lehce kráčely těsně nad rozevlátými písečnými dunami. A slunce. Něžně a jakoby vyzývavě hladilo mou tvář. I já jsem mu vracel jeho doteky. Pamatuji si ještě Tvůj horký dech, dobré slunce! A pamatuji si na teplý vítr, který nadobro rozfoukal mé slzy. Červený písek poskakoval, vstupoval do mne a zase vystupoval. Stal jsem se jeho chrámem.

A potom ten muž a jeho řeč:

Jsem kouzelník, řekl, a proměním tě v let motýla.

Jsem květina a naplním tvůj let svou vůní.

Voňavé poselství.

V tvém letu promluví neochočená krása.

Tětiva se napne a ty, staneš se světlem tichých domovů.

Vrátíš-li se zpět, svět ožil. Vstal ze spánku, do kterého ho uvrhla nevědomost.

Nevrátíš-li se, svět ožívá.

Tak mluví má víra k tobě.

Domluvil a odešel tam, kde pomalu zapadalo slunce. A já jsem se vznesl. Proletěl jsem nad smějícími se písečnými dunami, přeletěl jsem poušť, modré moře, dostal jsem se tam, kde jsou lidé. Letěl jsem vysoko a oni přesto přijímali mé poselství. A v něm jakoby se sami povznesli.
V nesmírné výšce, zahlédl jsem pod sebou život.

Potom probuzení.