Když Nobelovku tak pro Nobela

děsná číčovina

Do prsou jedné velmi staré skály (těžko říct přesně na čí přání) dvě cizí ruce vytesaly věčné tetování: Milovat jednu nemá význam milovat dvě je přespříliš Milovat tři pak sotva se v tom vyznám milovat čtyři je už kříž Milovat pět je – buďte jisti – hladit žraloka po čelisti (a míti šest tak potom ámen to rovnou kostky se Satanem!) Skončiti v sedmi – ve šťastném čísle? to spíše viset na povřísle... Osm a devět – to samé raděj ať potopa nastane! Deset a jedenáct... (chudák skála) tam přišla šance pro vandala: Milovat jednu je fakt nic! Se dvěma je to let na Měsíc Se třema (nechci být jedovatý že mě maj rádi všichni svatý) je to tak trochu o píli... Se čtyřma – už jste to zkusili? O pěti mluvit – proboha to s váma cloumá obloha a marně hledá v Richterově škále... se šesti se sedmi no a tak dále..... Ach tyhle výlevy plné citů ještě že máme dynamitu souhlasím s vámi docela: ještě že máme Nobela ***

---