Májové bouřky

Májové bouřky pomalu přicházely po starých zámeckých schodech, ve studni sela selka podzimní vítr. Časy to byly dávné a věžní hodiny ukazovaly na odlétající straku, která jim ukradla poslední zlatou číslici. Selka spadla do studny a nezaštěkl ani její Azor, kterého na dně nedopatřením přimáčkla. Omluvila se mu a odešla podél studniční stěny nahoru směrem k nebesům. Cestou potkala jarní vítr, smog, několik májových bouřek a taky straku. Ta ji na první pohled napoznala a lekla se, až jí spadla dvanáctka ze zobáku. Senilní selka stále ve střehu ji zachytila a pokusila se s ní podplatit sv. Petra. Ten si k ověření ryzosti zlata  povalal klenotníka z nedaleké vesnice, kterému se živnost stejně nedařila a sebevražda mu přišla vhod. Ryzost kovu potvrdil, ale ale razítko na to dát nemohl, dokonce se mu nepodařilo dát na to ani ruku. Nešťastné selce nezbylo než se vydat směrem k očistci, odtud pak rovně do pekla. Kuchyňské práce v horkém prostředí nedělaly jejímu srdci dobře, docela jí změklo. To už lépe by jí vyhovovala nějaká uklízecí činnost, kterou už si taky prošla, ale tak těžkým krokem, že jí z toho zdřevěněly její jindy jen málo osteoporotické nohy. Nakonec si, sice po rukou, ale přece jen přišla na své, když jí Lucifer osobně přidělil místo v jeho kanceláři, kde pracuje dodnes jako hlavní selská stolice.

---