Sníh

SNÍH

Pozdního lednového večera

stahují se mraky nad městem

usínajícím v mrazivou noc.

 

Lidé pomalu zavírají svá víčka

v ulicích ožívají lampy

osvětlující čerstvou sněhovou nadílku.

 

V těch ulicích, kde nepotkáme nikoho

jsou prázdné života přec plné krásy

krásy tvořené zázračně bílým sněhem

tak bílým a čistým jak myšlenky bohů

tak v rozporu s okolním prostředím.

 

Tím prostředím vytvořeným lidmi

tak špinavým, nechutným a černým

plným nejen odpadků a lidských pozůstatků

ale i černých myšlenek

zloby, hněvu, zášti, nenávisti, pýchy

a všeho toho špatného čeho je člověk schopen.

 

V tom černém se teď rozlévá dokonale bílá

z města hříchů

stává se město rozporuplnosti

město nerozvahy

město dobrého i zlého

město krásného i ošklivého

město sněhu i lidí.

 

Čas ve městě pomalu plyne

na radnici téměř odbíjí půlnoc

město je plné jen nadoblačného ticha

s občasným zapraskáním mrznoucího sněhu

již bez lidských výkřiků a nadávek

jen nebeské ticho.

 

Zvon na radnici dvanáctkrát odbil

a k zemi se začal snášet sníh

pomalu jak listy na podzim

k zemi padají sněhové vločky

padá jich stále více a více

jak hustá mlha rozlévají se městem

pomalinku

nedbajíc času

od bloku k bloku

od domu k domu

od okna k oknu

od člověka k člověku.

 

Celé město se bělá hustým sněžením

s postupujícím časem a plynoucí nocí

mizí všechny černé barvy

mizí všechny odpadky

mizí všechny zlé myšlenky

a mizí všichni lidé

- nastal čas očištění.

 

Vše staré co bývalo špatným a černým

zmizí v nekonečné běli

bude očištěno

bude vymazáno z toho města

zůstane jen to krásné a čisté

- vznikne nový Ráj.

 

Tichou nocí se pojednou rozlehne smích

a hustou clonu padajícího sněhu

prorážejí nahý muž a žena

drží se za ruce a utíkají nocí

nazí běhají ve sněhu a neznají mrazu

smějí se a líbají

tak krásně a přirozeně

jak padající bílý sníh kolem nich

tvoří sněhové koule a koulují se

dělají ve sněhu andělíčky

kteří pak celí v bílém oděni

vystupují z otisků

a poletují kolem těch dvou

jež jak v extázi

šíleně

bezstarostně

naze

a tak přirozeně tančí ve sněhu.

 

Jsou to bohové

jen ti dva přežili očištění

jen ti dva dočkali se Ráje

jen ti dva jsou pravými milenci

- milenci jak sněhové vločky

   které se lepí jedna na druhou

   a tvoří tu bílou krásu

   - tvoří sníh

 

(    který nikdy neroztaje

     jak láska, která nikdy neumře

     - je to láska

       - ten nejčistší cit                       )

---