Smutnej klaun

Smutnej klaun

Sedím se svěšenou hlavou,

vracím se k poezii

k té valící se mase slov,

co jednomu dodává sil a druhého pohřbí.

Poslouchám hudbu,

je to příjemný procitnutí.

Zahrává si s lehkou melancholií.

Zahrává si s mou duší.

Nic s tím neudělám,

nejde mi počítač a píšu ručně,

je to nezvyk

vidět slova psaná vlastní rukou.

Nic s tím neudělám.

Za chvíli vyrazím do ulic města,

budu se tvářit vesele,

mít úsměv na rtech

k tomu taky patří,

taková naše lidská idiotská hra

na šťastný osly.

I já ji hraju.

Vím, bude daleko hůř,

než je.

A taky daleko líp.

Já si počkám