Noc

Byla pozdní noc. Jak už u ní bývalo zvykem, třásla se zimou. Nic neobvyklého. Uvařila si velký hrnek čaje a sedla si do křesla. Zapálila svíčku a rozjímala nad kouřícím se čajem.

Měla toho za celý den dost. Byla ospalá, ale spát nemohla. Dnešní den byl velice únavný. A který nebyl? Usmála se. Tohle nechtěla. Nechtěla, aby musela něčeho litovat. Byla tma a jen ten plamínek ze svíčky osvětloval pokoj. Ve vedlejším pokoji chrápal chlap jako hora. Bylo mu jedno, že s ním není. Že mu utekla z postele. Spal a ani mu to nepřipadalo divné. To ona spát nemohla. Pokolikáté už se takhle v noci budila a koukala do tmy? Mockrát. Možná že o tom ani nevěděl. Nevěděla. Byla jí zima a tak si přitáhla deku blíž k tělu a dívala se na ten plamínek. Bylo to moc příjemné. Být na chvíli sama.

Noční oblohu osvětlovali hvězdy a měsíc se schoval někam za mraky. Za oknem tušila zahradu a slyšela šumět ořech. Někde zahoukala sova. Co tu dělá sova? Pomyslela si. Sova ve městě? Usmála se. Vzpomněla si na Harryho. Taky tam byly sovy. Svět kouzelníků a svět mudlů. Přála si být kouzelnicí. Umět vyčarovat úplně všechno, dokázala by si poradit se vším a všechno nenormální by bylo vlastně normální. Usmála se.

Vyčarovala by všem lidem hodně spokojenosti a zdraví, taky lásku a úsměv. A štěstí. Ale tohle asi ani ty kouzelníci neuměli. Představovala si lidi, které denně potkává a představovala si, jak by je proměnila a v co. Docela jí to pobavilo.

Suchar vypadal jako čaroděj, takže by mu stačilo dokouzlit špičatý noc a uši a žádné další úpravy by nepotřeboval. Další kolegyně – tak té už jen bradavici, blechu a koště a bylo by hotovo. Super, docela jí to šlo.

Upila z hrníčku. V co by se proměnila sama? Kdyby měla tu možnost, co by z ní bylo? Už blázním, říkala si. Ale sova jí připomněla, že třeba ne.

Bylo jí smutno. Studily jí nohy a čaj pomalu chladl a čas utíkal pomalu. Pustila si potichoučku rádio. Jenom slabě. V noci hráli moc hezky. Většinou takovou tu starou klasiku, někdy vážnou hudbu, někdy povídali pohádky, někdy to byli příběhy. … Každá noc byla jiná. A to se jí líbilo. Však z nočního vysílání toho už hodně vyslechla. Zrovna včera hráli meditační hudbu. Stejně jí neuspala.  Je to vlastně pořád stejné.

Dopila čaj a přemýšlela, zda se k němu má vrátit. Nevrátila. Nechala ho spát samotného. Až přijde na to, že tam není, buď jí najde, nebo už ho bude budit a on si ani nevšimne, že tam nebyla.

Přitáhla si deku blíž k tělu a schoulila se do křesla a zavřela oči. Třeba usne…. Poslouchala rádio a pozorovala svíčku. A za chvíli už spala.

Dneska to šlo rychle….

Dobrou noc.