Zamyšleníčko

Byla skoro noc. Venku tma a mírně poprchávalo. Seděla u stolu nad stohama papírů a snažila se číst. Marně. Myšlenky se jí toulaly někam pryč a soustředit se byl pro ni v tuto chvíli téměř nadlidský úkol. Zvedla hlavu a zaposlouchala se do hudby. Bylo jí smutno. Ale stejně s tím nemohla nic udělat. Přemýšlela, jak se asi cítí ptáče, když vyletí z hnízda, jak mu asi je…. Blaze. Taky chtěla vyletět z hnízda a moc se jí to nedařilo. Všechno co udělala bylo proti ní a srdce jí říkalo, že se nechová správně, a přesto se ho snažila umlčet. Co ono může vědět. Jak něco jako srdce může vědět, kam patří a kde je právě její místo. Srdce  … Teď zapochybovala o zdravém rozumu.

Byla ráda doma, ale když ptáče nemůže vyletět, těžko ocení, co to domov znamená. Velmi vzácné slovo. Moc vzácné. Ona vylétala, ale přesto se jí to zdálo málo. Chtěla volnost, svobodu, volně dýchat, chtěla žít. Necítila se tak. Divné, že? Neustále svazována něčím, co jí říkali druzí a co si myslí, že je správné. Ale co je správné? To nevěděla.

Začaly jí téct slzy po tváři, neotřela je, nechala je být. Už si jich nevšímala. Připadala si zoufalá a právě se jí hlavou honila ta krásná pohádka o spanilém princi na bílém koni. Jenže i ten byl daleko a jako všichni princové - byl v pohádce. A na rozdíl od normálního života, pohádky vždycky dopadly dobře. Nebo že by i život dopadal dobře? Zase nevěděla. A náhle se usmála. Na co si vzpomněla? Těžko říct, možná ani sama nevěděla. Ale moc si přála tančit, ale neměla s kým, moc si přála se smát, ale neměla s kým, a moc si přála s někým usínat, a neměla s kým, chtěla se bavit a žít a neměla s kým. Zvláštní souhru náhod jí to život přimíchal do hry. Hra s vysokými sázkami. Hra o život, o přátele, o lásku, o rodinu, o úsměv…. Moc cenné na to, aby se to dalo za jedinou sázku ztratit.

Zvedla hlavu a snažila se zastavit tok myšlenek a uklidnit aspoň hlavu. Musela se učit, moc dobře věděla, jak na tom záleží její další budoucnost. Výhra nebo prohra.

Zasnila se. Kdo ví, co bude dál. Kdo ví, jaká bude budoucnost. Třeba bude o něco veselejší J Ale to už teď pustila z hlavy. Vyhnala všechny trable a chmury, utřela slzy a začetla se do dalších řádků. Zvláštní, jak málo si toho pamatovala. …