Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMůže za to mé vyznání a Mistr Jan Hus!
31. 01. 2007
4
8
928
Autor
Pula
Můj pracovní pohovor byl ukončen klasickým: Nevolejte nám, my zavoláme Vás! Když mi slečna V předávala vizitku s kontaktem na sebe, mile se usmívala, mně však bylo hned jasné, že se neozve. Ačkoliv jsem se tak pečlivě připravovala – před zrcadlem jsem strávila dobře dvě hodiny. Bylo třeba vybrat vhodné odění. Zvítězilo tyrkysové tričko od Gopi, které příjemně podtrhlo barvu mých očí. Další půlhodinu zabralo namalovat si nějaký obličej. Pak zrekapitulovat celou škálu úsměvů – pro dnešní příležitost jsem zvolila úsměv číslo 2 základní série, tedy přívětivě inteligentní.
No, nezabralo nic. Nezaujala jsem svou vizáží, tim méně svým projevem. Po zpětné rekapitulaci jsem došla k závěru, že příčiny mého neúspěchu jsou dvě. Mistr Jan Hus, který ve svém spisku Pravda nabádal spravedlivé a bohabojné lidi: „prav pravdu, žij pravdu, haj pravdu, cti pravdu, uč pravdu….“ A já pamětliva jeho slov, na záludné otázky odpovídala jsem pravdivě. Žel v našem století asi na pravdu není nikdo zvědavý. Asi jsem se měla narodit někdy kolem roku 1380, kde by moji poctivost ohodnotili. A asi jsem jim měla víc mazat med kolem huby a bohapustě se chvástat…
K úvaze nad svým vyznáním či filozofickým přesvědčením mě přiměla ranní příhoda s kolem. Těsně před Brnem musel řidič našeho autobusu zastavit neb píchl pneumatiku. Chvíli ji vyměňoval, no pak jel kolem jiný bus, který nás ten kousek cesty svezl. Letmý pohled na jeho palubní desku a bylo mi vše jasné. Měl tam jeden fetiš vedle druhého. Celé té plejádě novodobých pomocníků Fortuniných předsedala plyšová chobotnice v téměř životní velikosti. Nalevo i napravo od ni visely příšerky různých barev, velkostí i materiálů… A o tom to je. Není třeba se modlit k regulérnímu bohu, na zajištění bezpečné cesty, úspěchu v lásce a na nošení štěstí jako takového mají dnes monopol takovéto plyšové fetiše.
A to si říkáme moderní společnost!
Post Sriptum
Další pohovor mě čeká ve středu. V kabelce mám spolu s papírovými kapesníčky, hřebenem a ostatními nezbytnostmi, bez kterých se mladá dáma neobejde, i malého plyšového psíka. Člověk nikdy neví…
No, nezabralo nic. Nezaujala jsem svou vizáží, tim méně svým projevem. Po zpětné rekapitulaci jsem došla k závěru, že příčiny mého neúspěchu jsou dvě. Mistr Jan Hus, který ve svém spisku Pravda nabádal spravedlivé a bohabojné lidi: „prav pravdu, žij pravdu, haj pravdu, cti pravdu, uč pravdu….“ A já pamětliva jeho slov, na záludné otázky odpovídala jsem pravdivě. Žel v našem století asi na pravdu není nikdo zvědavý. Asi jsem se měla narodit někdy kolem roku 1380, kde by moji poctivost ohodnotili. A asi jsem jim měla víc mazat med kolem huby a bohapustě se chvástat…
K úvaze nad svým vyznáním či filozofickým přesvědčením mě přiměla ranní příhoda s kolem. Těsně před Brnem musel řidič našeho autobusu zastavit neb píchl pneumatiku. Chvíli ji vyměňoval, no pak jel kolem jiný bus, který nás ten kousek cesty svezl. Letmý pohled na jeho palubní desku a bylo mi vše jasné. Měl tam jeden fetiš vedle druhého. Celé té plejádě novodobých pomocníků Fortuniných předsedala plyšová chobotnice v téměř životní velikosti. Nalevo i napravo od ni visely příšerky různých barev, velkostí i materiálů… A o tom to je. Není třeba se modlit k regulérnímu bohu, na zajištění bezpečné cesty, úspěchu v lásce a na nošení štěstí jako takového mají dnes monopol takovéto plyšové fetiše.
A to si říkáme moderní společnost!
Post Sriptum
Další pohovor mě čeká ve středu. V kabelce mám spolu s papírovými kapesníčky, hřebenem a ostatními nezbytnostmi, bez kterých se mladá dáma neobejde, i malého plyšového psíka. Člověk nikdy neví…
8 názorů
Květoň Zahájský
06. 02. 2009
Ad UT
Je pravda, že o Pravdě ve zmiňovaném roce mám značně romantické představy. Nejspíš by mě - pokud ne rovnou upálili - vůbec nenechali mluvit.
Plyšák se vbrzku stane mučedníkem za rovnoprávnost žen. V samotném závěru dne byl potupně polit kávou. Teď visí na šňůře a po všech těch očistných kúrách je z něj zcela jiná bytost...:)
Ad Vaud
Napadá mě jediné možné vysvětlení jejího zděšení: Aktivně asertivních zaměstanců se zbavovali právě za pomoci člověka ve smradlavém náklaďáku. Zřejmě jsi zapadl do kategorie AA, a ona se z nějakého důvodu obávala o řidičovo zdraví...
Umprdentální_Kandelábrdelismus
03. 02. 2007
fajn ;-)*
mě se paní na pohovoru ptala, jak jsem řešil v poslední době nějakou krizovou situaci
říkal jsem jí, jak nejdřív nějakou slečnu v sousedním autě chtěl přejet člověk ve smradlavém náklaďáku a pak si vybral jako oběť mě
moje řešení - zablokovat cestu a vyndat z kufru golfovou hůl číslo 7 a tlouct s ní o dveře kabiny - jí evidentně vyděsilo.
nevím, jestli jsem měl použít příručku z kurzů asertivity a nechat se asertivně přejet... rozhodně to nebyla správná odpověď v přijímacím pohovoru