Do jiné dimenze

Noc pomalu odcházela a přes šeravé sychravé ráno začínal nový den. Blikající šalina narvaná neznámými lidmi projela kolem Johnova domu. Velká těžká, rzí prokvetlá železná vrata vrzla hlubokým tónem do průjezdu starého domu. Dům stál už víc jak sto padesát let. Ve stěnách toho to domu se odehrávaly různé příběhy různých lidí. Johnův byt se nacházel ve třetím patře s výhledem z obou dvou pokojů do rušné ulice velkoměsta. Každé ráno otvíral tyto těžká, vrzající vrata, která mu vždy oznamovala začátek pracovního dne. John Pracoval na tržnici u stánku s čerstvým ovocem, i přesto, že vždy čerstvé nebylo. Ušel kratičkých sedmdesát metrů na první zastávku tramvaje. Kde vyčkal za společnosti ranní cigaretky na jeho nejbližší dopravní prostředek. Se zákazy kouření si starosti nedělal. Vždy si stoupl, tak aby nikomu jeho kouř nevadil. Po odpinknutí špačka, kterého zásadně drží mezi pravým prostředníčkem a palcem, který dopadl přímo do kolejiště pod kola přijíždějící tramvaje. Nastoupil do téměř k narvání  prasknutého vozu. Nenápadně si prohlídl jeho dočasné spolucestující. Mezi nimi byla ničím nevyčnívající, asi  dvacetiletá, dívka. Nikdy neměl žádný vztah klidem, ženy a muže nerozlišoval, bral je jako stejný druh. Žil zde velmi krátce, spíše bylo pro něj důležité, že se mu zde velmi líbilo. Začal přemýšlet, co ještě nezkoušel z lidských zvyků, mravů, vlastností. Nikdy se hlouběji nezamýšlel nad pářením všech živočichů na Zemi. V TV viděl dokumenty o zvířatech, ty ho velmi fascinovala, protože je neznal. Začal mít pocity, možná až nutkání si to vyzkoušena pro vlastní poznání. Lidé tohle nazývají sex. Tyto tři písmen ho nikdy nevzrušovala, tak jak tomu bylo u lidí  většinu lidí, s kterými zde žil. Začal přemýšlet a vzpomínat, co všechno viděl v jednom přírodopisném dokumentu s podivným názvem Porno-sex-live, který si přinesl z videopůjčovny. Uvažoval, co všechno by mohl z toho prožívat s tou dívkou na druhé straně vozu šaliny. Přemýšlel velmi barvitě, mozkem mu proudili stovky, tisíce elektrických impulsů po drahách nerovové soustavy. Ty pocity, emoce, které dokázal nevidouce čerpat ze všech lidí, kteří byli v jeho blízkosti. Stával se citlivějším tvorem, vnímavější lidskou bytostí. Čas běžel a konečná zastávka se blížila a tím úměrněji se snižoval počet lidí v tramvaji. Dívka zůstávala stát na stejném místě. Touha provést dekadentnosti odehrávající se v jeho mysli se všemi naturalistickými detaily byla silnější a silnější. Nevědomky se začal spojovat s dívkou.

Nebo možná dívka s ním. Střední postavy, v tmavých riflích oblečená dívka, s červeným pleteným kulichem zakrývajíce její jasně zrzavé dlouhé vlasy, které ji padali mírně před modré vyzývavé oči se nenadále ohlédla přímo k němu. Její pohled se zastavil na jeho tváři. Přesně v místě. Jako řízená střela, která ještě před odpálením sama nevím, kam dopadne, ale svůj cíl přesto nikdy nemine.  Usmála se. Byl to úsměv, který se nedal přečíst, hned pochopit, byl z něho cítit posměšek;“ vím na co myslíš“. John se lekl, na něco takového nebyl vůbec připravený.  Dívka pomalu začala přistupovat k němu, šalina zpomaluje, dívka je několik málo desítek centimetrů od něj, tramvaj téměř stojí, hlava dívky se blíží k tváři Johna, šalina stojí. Dívka řekne pevným, odhodlaným hlasem: „ Tak dobře!“ a zase ten usměv. Otvírají se dveře šaliny, John stojí jako solný sloup, dívka mrštně, svižným krokem vyskočí, ven na ulici, John nechápavě za ní hledí. Je jako v tranzu. Nemůže přece vědět na co myslel! Nebo snad ano? Ne, nesmysl! Ale co ten šibalský úsměv a ta zvláštní věta. Musela o tom vědět, vědět přesně na, co on myslím, celou cestu. Užívala si to snad i s ním, jeho představy!? Nikdo jiný nenastoupil ani nevystoupil. Šalina se rozjela. John se rozhlédl kolem sebe. Všechny přítomné oči hleděli na něj. To snad ne. Snad se  nenaboural do všech myslí, těchto lidí. Ted je prozrazen, ví o něm, že je někdo jiný, že sem nepatřím. Kruci! Nezbývá než opět zmizet. Tolik úsilí, tolik snahy a vše zhaceno jen kvůli lidskému pudu, který mu ani není vlastní.  Prudkým, silným odrazem proletí skleněným oknem šaliny  a dopadne na tvrdý studený asfalt, kde ho v zápětí přejede těžký autobus. Oklepe se, postaví se na nohy. Z jeho velkého kabátu se objeví obrovská blánovitá křídla, rozevře je a se slovy: „ Kurva, zas musím hledat novou,přijatelnou dimenzi k životu“ zmizí.