Tvoje oči

Křídla vážek,

jejich domov v laguně.

Vůně blízkých dálek,

třepot jejich blankoví.

Tyrkysová křehkost,

která tě osloví...

Stačí se podívat a vtáhne tě do víru nasládlé hudby bongové.

Jak hloubka tvého nitra,

nebe červnového jitra.

Barva nejmodřejší z modré palety.

Ty.

Chuť borůvek, pomněnková tónina,

síla azurových vzpomínek.

Dotek, co ve mě usíná.

Černý střed bubnuje forte srdcem mým, obetkaný proudy modrého chtíče.

Dnem Mariánského příkopu údery zní.

Dvakrát,

slanou vůní potu,

dvakrát.

Nikdy více.

Lehkost modrásků, bělost čistého citu.

Létání, jak cvrlikot letní louky,

za slunečního svitu.

Upřímná harfy slova,

bělmo očí tvých.

Vím, že to chci znova.

Topit se po nocích v černomodré hloubce očí tvých...

***