Vrátky

Chráním ozvěny „slunovratu“ pocitu dárkového cédéčka.. Modlitbě za vodu s rozpuštěnými vlasy a čistou muzikální Chvíli strávenou díky Jiřímu Pavlicovi s básněmi Jana Skácela ______________________ Za žádnou pravdu na světě. Ale jestli chceš, za malý pětník ticha. Je chvíle, která půlí krajinu. Pokorný okamžik, kdy někdo za nás dýchá. Už jsem se smířila…:) vždycky to za nás řekne někdo líp..

Jako je krásná u sebe duše, když se rozbolí, vodou a smyslům zašeptaná.. máš její promáčené vlasy, kapkami rosy načas zakřídlí do pohublých skrání a jen modře o ní vždy na pasekách snívá, sama si je smáčí.. Otvírejme naboso studánky. Zchladí nás, než snad připustíme dojít s květy. Jsi dávno nazpět co jsem zapomněla vyžádat k připomenutí ztrát ze svých Bohabojných nálezů Tížíš čistotou svého srdce po hlase po větru po vůni Znám se jí odmala panensky přihlížet jak mezi dveřmi rozpučí trámovím o květy váháním nedovřelá slibuje studánkám návraty

---