Září 2006

Pro Michala v září...

Miláčku, když vyslovím Tvoje jméno,
srdce mi poskočí a dech jak struna přetne se.
"Miláčku", je to jak šum větru v korunách,
když jemné lístky stromů roztřese.

Dala bych nevím co za to,
abych Tě mohla často oslovovat,
držet Tě za ruku,
polibky lásku oslavovat.

Ale nejde to, nejde.
Ty dívce patříš jiné.
To mě jen pohled Tvůj,
jak šíp Amora slepého, vždycky mine.

Je to těžké, miláčku.
Bez Tebe už víc nechci žít!
Nevidím slunce, před očima náhle setmělo se.
Jak jen svou mysl obloudit?

Nedokážu jen tak přestat milovat
v tak těžkém čase, v tak těžké době!
Mé srdce a duše, jak trny růže, jimiž se snadno poraníš,
navždy už budou patřit jen Tobě.

---