NÁLADOVÁ

Rozmarná

jako loňské léto co voní za dveřmi

když si na něj vzpomeneš

Rozverná

jako kapka rosy tančící po dlouhém tenkém listu

co hraješ si s ní pohledem než skápne na zem

Hádavá

to když položí své názory rovny kameni

a nechce si je za žádnou cenu nechat vzít

Ubrečená

jako když bezmocně stéká po okenní tabuli

a tryská slzami jako by se už už chtěla rozpustit v tvé náruči

Ukřičená

když neví kde jsou hranice světa bláznů

a do dětských let by se vrátila hned teď

Rozesmátá

tak, že není ten vodopád smíchu k zastavení

a bezděky šíří své veselí jako morovou nákazu

Roztoužená

jako jiskra po ráně elektrickým proudem

když jí jen letmým dotykem pohledu vyzýváš

Náladová

jako hrátky aprílového počasí nebo tisíců střepů zrcadla

když si větrem a vodou tohoto světa proplouvá.