11.

"Kráčíme životem veskrze po cestách kamenitých. Občas některý z těch kamínků pod svýma nohama zvedneme, na chvíli zahřejeme v dlani, a přitom z nich ve svých srdcích skládáme pomyslnou mozaiku nesplněných snů a přání ..."

Někdy to zabolí když mysl donaha tě svléká a vášeň zběsilá cévami valí se jak řeka vím neznáš odpověď však nechceš slyšet jinou ne nikdy ale teď schoulit se pod peřinou a skoro ještě rukou dětskou se dotýkat mé kůže zkusit to jednou s dívkou hezkou? ne! miluji jen muže /jí, s díky za noční vyznání/

---