před spaním

Města mají své řeky. Chrudimka je někde větší a někde menší než Opavice. V panelácích, ubytovnách, řadových a rodinných domcích tu žije skoro třicet tisíc příběhů, jejichž úryvky můžeš číst na chodníku nebo v hospodě. Hospod je tu dost málo na to, abys tam byl po pár letech u piva známej. Jejich dost na to, aby se po ránech ta troška opilců rozředila po jednom k židličkám a dělala společnost ospalým číšníkům. Když mě v kapse studí honorář za to či za ono vzpomenu si na pana Kavku, co dělal na pile. Možná ještě dělá. „To bude dnes v hospodě velký, pane Kavka!“, říkali mu patnáctého chlapi vonící dřevem. „Jo hovno! Přijdu domů, udělám stojku, stará mi dá stovku A do desíti budeš doma dědku! řekne mi než dostanu vycházku. Jo chlapci, užívejte si dokaď ste mladý!“ Já můžu i dýl. U stolu sedí kluk s čírem a opraným Cobainem, pije pivo a cosi mumlá k dvěma mladým holkám. Prej už to není co bejvalo, v punku je komerce a starý časy dlouhý vlasy, říká devatenáctiletý důchodce, bývalý hippie, budoucí úředník. No co ten mi, aspoň nevypálí, jako ten Čechy čechům co hrozí svými znalostmi z historie. Dívá se dvoupromilní optikou po lokále a pak vyřízen jak žádost na byt, ulehá k stoločetbě vzdělávat se. Dám si dvě a půjdu si lehnout. Ležíš vedle mě. Zatím o tom nevíš. Dávám ti různá jména a blbě se u toho culím. Jednou tam třeba budeš i ráno. Dobrou noc