Cesta domů

Po kamenité stezce
kde stíny hledají si kout
kráčí dívka když se stmívá
Našlapuje si lehce
nechá nad sebou hvězdy žhnout
a ví, že se naní kdosi dívá

Točí se ve víru
zmítaná tím stínem
a z košíku jí padaj květy
Tahle stezka upírů
co ukájí se vínem
hostí jiné, temné světy

Vlay zakrývají dívce tvář
a sněhobílé šaty
tančí ve větru
Nad ní visí noční zář
chlad jí dýše na paty
a roztáčí svou hru

Oči touhou planou
Touhou a strachem víly
křehké jako oblaka
stromům slzy kanou -
už totiž pocítily
hrozný dech vlkodlaka

Pevný stisk prstů povolil
a košík s květy vzduchem letí!
Ozval se jen tichý skřek
To vlkodlak jí povalil
a z její bledé, bledé pleti
sálal strach,smutek a brek

I hvězdy na vteřinu pohasly
nemohli se déle dívat
jak prolínají se dva světy
Poslední výdech, prsa klesly
Nemá smysl temno proklínat -
zůstalo juen tělo mezi květy

Zkrvavená bělost dlouhých šatů
válí se v prachu lesní stezky
a jen ty krásné vlas temnou cestu hladí
Ty vlasy co ztupí sekeru všech katů
se válí kolem hlavy a plíží s jak hadi

Květy rozfoukal už větrův dech
krev se vsákla do země
a tělo sežrali si vlci
Na tom místě vyrostl jen mech
jež voní mi tak známě -
leč neproémluív - mlčí...