*****

 *****

bláto rádo spává nahé

není ani trochu slušné

                                                                                                             stydělo se nepřikryté                                                                                                            

loni v lednu

letos už ne

nejsme všichni ryzí zlato

ve zdi díry navrtané

vilné oko hltá bláto

spící, zvoucí

rozčvachtané

je noc, kdesi padá hvězda

dědek má jediné přání

stisknout vnadné křivky bláta

ve své věkem

zryté dlani

šmírovat tu nahou hmotu

je pro něj vším: ušní špínou

 mrtvou vosou, leskem potu

parostrojem

uzeninou

chvíle ztěžkla přítomností

nutí dědka aby zchládl

mít tak síly dosytosti!

rukou mávne

  kam by mládl...