Kámen

Řekou se kamen prodírá,

tvář zalitu má potem.

V srdci jeho víra

se v nádech mocný sbírá.

Vůkol jen černé kamení

a nepřeberný prach.

V něm spatřil znamení,

že ho stíhá vrah.

Úlek se v srdci jeho skvěl,

v nesmrtelnost doufá.

K nebi by teď zvolat měl

ať obrání ho zástup těl

andělských a němých.

On však prchá,

neslyší hřmotný smích

vrahů bezcitných, vrahů svých.

Kamen, v zoufalství tom spěšném

ukryl se do hrudi své zkázy.

A v životě tak běžném

nůž v srdce naše vrazí.

Přibije nás k životu

i neodlučné smrti.

Odhalí holotu

a vměstná se v naši hruď, jsme vrazi.