Lidská špína

Hustý sníh zatáhl oblohu,
děsivý křik se táhne od děcáku,
starý pán nemůže na nohu,
utichl hlásek zpěvných ptáků,

marně se snažíš nadechnout,
špína ucpala dutiny,
nad hrobem stíny pokleknou,
jsi oběť červí hostiny,

jsi jenom špína,
nejsi nic,
jsi jenom neplodná hlína,
bez hranic,

jsi první a poslední naděje,
jsi jenom otrok vyšší moci,
čelo se potem zaleje,
když v čele stojí cvoci.

Bez lidí není žádné moci,
však lidi nemají tu moc,
a každý den nový otroci,
chodí k nám prosit o pomoc.

A já je posílám chcípnout!
Jsem jenom člověk!!!
Sám snažím se vypnout však hryže mě mozek.

Jak pomoci lidem
když jsem jenom člověk?
Jak otroci bijem se každý den o vděk.

Jak uklidit mám?
Svět je pln špíny!
Člověk je oběťí nášlapné miny.

A co svět?...

Dokud si stoupáme na vlastní miny,
nebude očištěn od lidské špíny.

---