Mezní chvilkové kolébání na vlnách až středových.

Tak. A teď se budeme chvilku kolébat.

    V podstatě je velmi špatné vidět všechny ty písmena před sebou, protože mne jednoduše znervózňují. Jednak omezují další písemný projev a druhak naznačují, kolik toho ještě nebylo napsáno a napsáno býti musí i kdyby na chleba v podstatě nebylo. Což není zase tak špatné, vezmeme-li v potaz. A dokonce i to se dá přezíti takříkajíc beze ztráty květinky. Či kytičky. Tetička to možná také přežije. A možná se u toho i přezuje. HA.

    Nebude sama. HA. Klikající si za případnou újmu na zdraví mohou sami, ty, které jsem přinutil sním také.
Což mi připomíná, že v poslední dobou velice často narážím na jistý nešvar. Konkrétně umísťování mezery mezi slovo a interpunkční znaménko. Mezara mezi interpunkčním znaménkem a slovem - prosím. To beru. Ale naopak je to fuj.
Ještě jednou FUJ. Až dokonce takto.

    Třetí rádobyodstavec bývá pravidelně nejhorší. Nikoliv železně či ocelově pravidelně, nicméně něco tvrdého tam bude. Třeba to zajistit a bezpečně uložit. Někam hluboko, až ke čtvrtému odstavci.

Sem.

A bude hůř.

Jsme s vámü!

---