Hrůzomilý příběh o konci strašlivém víly pošetilé

odlehčím...

Cukrová víla růžová
se v lese černým ztratila
Cukrová víla Iluze
motá se teď po lese
Jde a jde...
v tom, jak už to chodí
s vlkem střetne se!

A mudrovat hned počala:
"Co bysem se lekala?
No ba! To je jasné!
Já beránka sem potkala!
Beránka co v rouše vlčím
víře v lásku víly učí!"

Vlk, poněkud zmatený v obraze,
že víla s pohnutím líbá ho na nose...
Možná i znejistěl...
Možná i dojal se...
Ba proslýchá se mezi zvěří,
kdo nemusí, ať neuvěří,
že i zabečel...

Leč živých svědků na to není.
Raději odpustme mu slabou chvíli.
Kdo přesvědčit se nedá,
že milý je a lásce k vůli?

U vlků to jenom chvíli trvá:

Už se víla ve švech trhá
už mu křupe mezi zuby
v křeči sebou prudce škubá
už z ní ... ale dosti!
Posluchačům postačí,
že zbyly z ní jen kosti...

Snad ještě na závěr
té hrůzomilé zvěsti:
Mezi námi vlky,
každej by ti řek:
"Výbornej zdroj potravy!
Kořist snadná!
Žádnej špek!"

---