Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUpíří žalozpěv
Autor
Aronoele
leží vedle tebe, prstem načrtává tvoje křivky, kopíruje tvoje nahé tělo, kůži bílou, sametovou. S tichou touhou rudě snovou, leží vedle tebe dál leží, na jazyku nadrženou krve chuť, doufá v dotyk nebe. Kvílí, dechem vypaluje žalostné obtisky na polštář, touží, zpívá chtíčem posedlý, otírá se o tvou tvář. Hladem, láskou pobledlý, nechce, přesto v skrytu duše, doufá... ... musí, udělá to...
Bubnování tepny jako váš orchestr zní,
dirigentem černá vdova za skříní,
na koženém divanu,
přišel svět zas o pannu,
jakmile půlnoc odbila,
tylová krajka od punčochy,
černě tě ovinula.
Zpíval nahlas pán temnoty, a v slovech poslední sloky,
nádherně jsi zavzdychala.
Zabořil do bílého prostoru tvé kůže,
špičáky lásky, jak hluboko jen může...
Propojeni krví, v kostele plném hříchu,
z pavučin záclonky na svatebním loži,
milovali jste se.
Dal ti černou růži,
do rakve tě vzal, váš dům ti ukazál.
Napít krve dal,
Posadil tě v tichu,
usměvavou,
nevěstu hřbitovního smíchu.