Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJednoho dne v bílém mléce
Autor
angelik
...nejraději bych skočila z okna vzdušným milováním v nočním záblesku hedvábím přikrytých prsou a stydím se už jen za ten pocit přízemního chtíče jak svědomí člověka káže tak moc bych chtěla nepošlapat trávu a mít zelená kolínka uvidíš za chvíli ti přijdou domů v povídání já a ty bez čárek a bez háčků bez háčků bez háčků bez háčků... (je ne connais pas plus de l'attente)***
Nebezpečně rudé rty bez záplaty z požehnání.
Stále nutkavěji hořlavé
popáleniny v něžném slůvku
spi, zavři oči, šeptáš, až
ráno budou pálit sny
a pocit
studené modrobílé zdi, dospívání
jak v šedém ránu po promoci
tiká
ručička za pět minut tři čtvrtě na víčka,
v srdci sahara s antarktidou, duše do naha a bosa
v dlaních s černou hlínou,
bída zažraná v bocích nad kyčlí,
úroda na hranách a pleskot stehen celkem nic,
domýšlím praní špinavých fuseklí
a mylný význam zatnutých sanic.
Něžná jsem a voňavá,
jak podkolení dolíček a loketní jamka, jak
hvězdárna nad Brnem, kde
plá zhasnutá pouliční lampa, jak
schovaná za krbem
schoulená kočka, pes
v hlase, těším se na neděli,
na večerní touhy v podkolení
a míhání mých přímočarých
lásek.
Tak pojď, tady zbroj,
nevinný
jak lehká děva,
běž, padni, vstaň,
zatni, pusť
k oltáři věna,
dej, promrhej poslední slůvka němá…
Už zastav tyhlety bolístky z ran obelisku na trati, tati,
už zastav tyhlety bolístky na lístky, jestli dobře žiju a že jestli se nestydím.
Z misky s olovem vem lůj na rty a za slovem připiš tečku.
Na památečku.
Mladíčku nezralý.