Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVězení za zrcadlem
Autor
Metztli
Zelené dlaždičky odrážely mdlé světlo zářivky.
Kap…
Ticho bylo rušené jen zoufalými vzlyky a netěsnící sprchou.
Kap…
Seděla v rohu sprchového koutu. Kolena přitisknutá k bradě a vytřeštěné oči. Lehce se pohupovala.
Kap…
Hubenými prsty s okousanými nehty rýpala vodní kámen ze spár mezi dlaždičkami.
Kap…
Nenáviděla to zrcadlo. Nenáviděla ji, tu slečnu – usměvavou Japonku. Každý den se přišla podívat, přišla se usmát a ukázat svou svobodu.
Kap…
Zvedla uplakaný zrak k zrcadlu. Nezdá se. Bude bojovat – za vlastní svobodu a za svou vlastní podstatu.
Kap…
Ruka sevřela šedivý závěs vedle sprchy. Druhou se opřela o oprýskané dlaždičky.
Kap…
Nohy ji nechtěly poslouchat, na poslední chvíli se zachytila umyvadla. Hlavu držela skloněnou, ještě ji nechtěla vidět. Ještě nebyla připravena na tu usměvavou tvář.
Kap…
Setřela si černé šmouhy z očí a odhrnula pramínek vlasů z obličeje.
Kap…
Zvedla hlavu.
Kap…
Ze zrcadla na ni mrkla Japonka.
Kap…
Křičela na ni, prosila ji, ale nic nepomohlo. Věznitelka jen stála, usmívala se a kochala se tím pohledem.
Kap…
Nikdy necítila touhu zabíjet. Až teď. Chtěla vidět svou tvář v zrcadle – svou, ne tu nechutnou Japonku.
Kap…
„Zabiju tě.“
Kap…
Japonka se usmála ještě sladčeji: „Odraz nemůže zabíjet.“
Kap…
„Může.“
Kap…
Přestala se usmívat, její obličej zvážněl.
Kap…
Dívka vymrštila ruku proti zrcadlu a celý svět se proměnil v milion střípků a do toho se ozvalo tiché poslední:
Kap.