Příroda v noci

        Moje oblíbené místo je skoro každý kout, ve kterém se ocitám, ale je jedno místo, které mě velice fascinuje.

Je to pohled na letní oblohu v tiché noční krajině.

       Pod nohama cítím teplou vyhřátou zem a stébla trávy mě lechtají po nahých chodidlech. K pohybu stébel dopomáhá teplý vánek, připomínající hedvábné šátky, co hladí mou postavu.

       Hledím na okolní stromy, jejichž větve vítají a zvou do své náruče, ale i přes to vábivé vítání neslyším, ani nevnímám. Jediné, k čemu otevřu svou mysl, je modročerný závoj se zlatými žárovkami. Každou chvíli se jedna rozsvítí a jedna zhasne. Silným zážitkem je padající hvězda, která ve své rychlosti ukončuje svůj nelehký život plný energie. Jsou hvězdy, které září míň a víc, a jsou hvězdy, které vytváří různé obrazce, co si svůj tvar uchovávají na noční obloze několik let. Mně se nejvíce líbí Velký vůz. Je to asi jediný hvězdný obraz, který poznám, ale jeho velikost a rozlehlost obdivuji už od dětství. Někdy sním, že s ním proletím celý svět jako pták, který nezná únavu, ani spěch, jen ví, že před východem Slunce mě musí přivést domů a nedělat žádný zvuk, aby nikoho nevzbudil při sladkém spánku.

      Nádherný je také měsíc. Je vůdcem a pánem všech hvězd. I když za sebou nemá zlatý stín, jeho bílá barva oslňuje nejen svíticí nebeské vojáčky, ale i pozemské bytosti.

     Toto jsou výjimečné a jedinečné chvíle, které stojí alespoň za jeden jediný pohled.