Citový potrat II

V maso pevně věříme.

A tak se stalo, že se chlapeček (ten, který neměl rodiče, domov, peníze, jméno a kamarády, vzpomínáte si, že) narovnal, poté zase přihrbil (aby nebyl tak nápadný a splýval s mladým mužem (který šel tenkrát okolo). Vcelku nenápadně se na něj nalepil a sledoval jej skoro přes celé, již řádně setmělé, město.

Nejeden človíček by se mohl ptát, proč to vlastně udělal. Copak chlapečkové jsou tady od toho, aby se shrbeni plížili za mladými shrbenými muži jdoucími setmělým městem? Nejsou. A on to stejně udělal, z čehož vyplývá, že je to tedy podařený chlapeček. Druhý by se nebál použít termínu zdařilý.

Onen mladý muž šel domů. Nevěděl ještě, že tam najde člena své rodiny, jak leží pokojně v posteli. Ovšem kdyby někdo minule neprozřetelně neslíbil mrtvého dědečka - kdo ví, jestli by to tak doopravdy bylo. Nicméně takto se nedá nic dělat.

A tak se stalo, že přišel, uviděl, lekl se, zatřepal, zhrozil, málem omdlel, zavolal, vysvětlil, počkal, otevřel, smutně pokýval a naposledy zamával. Chlapeček to všechno pečlivě pozoroval. Chvílemi oknem, chvílemi dveřmi a chvílemi na vlastní oči bez jakékoliv překážky.

Dědeček byl veselá kopa. Rád citoval již klasické výplody slavných i neslavných lidí a zejména si oblíbil ten, který končil slovy "... a smrt vaše problémy vyřeší". Dědeček se především těšil na vyřešení svého problému s dluhy a močovým měchýřem. Dočkal se.

Mladý muž najednou neměl nikoho. Tedy nikoho o kom by věděl, že je mu blízký. No a o chlapečkovi pochopitelně nevěděl.

Nicméně o té tekoucí krvi raději až příště.

---