Ostrov pro dva

            Měl zde schůzku s Doly. V devět. Bylo čtvrt po deváté a proto se již po páté zadíval na hodiny. Doly, všude přesná, odsuzující nedochvilnost, se stane odsouzenou svým soudem o pozdních příchodech. Představoval si, že na sobě bude určitě mít žlutý svetr. Měla ho včera, když se viděli ve škole. Má delší rukávy a Doly si do nich choulí dlaně. Vždycky si ji představil ve žlutém svetru a s pěstmi v rukávech.
            Začal nervozně popocházet a vyhýbal se drobným, zakaleným kalužím a skákal po spojených ostrůvcích chodníku. Pořád měl tu představu se žlutým svetrem, a když Doly konečně dorazila a vstoupila na stejný ostrov, odříznutý rozlitými loužemi skoro si ji nevšiml, protože měla černou letní bundu. Objal ji a úplně zapomněl na to, že přišla pozdě na jeho ostrov…