Cesta

S láskou,David a Alexa

My fall will be for you

My love will be in you

If you be the one to cut me

I will bleed forever

(ghost love score - Nightwish)

Hustě pršelo. Brečela jsem. Rakev pomalu sjížděla do země. ,,Upřímnou soustrast,Alexo",přistoupila ke mně neznámá žena.

,,Děkuju",zašeptala jsem s pohledem přilepeným ke rakvi.

Ztratila jsem ho. Navždy jsem ho ztratila. Modlitba skončila. Rakev ležela v zemi. Všichni odešli. Zůstala jsem. Lehla si na jeho hrob a zavřela oči. Přála jsem si umřít a být už navždy s ním...

Nemám ponětí,kolik času uplynulo,než jsem se zvedla a zamířila domů. Hustě pršelo. Brečela jsem.

-

Doma
Stojím uprostřed obýváku,v pravý ruce nůž. Chci za ním. Přeřízla jsem si žílu. Vůbec to nebolí,jen trochu štípe. S mírnými obtížemi si přeřezávám i tu druhou. Klesám k zemi. Oči se mi sami zavírají. Už jdu,má lásko...

Ležela na zemi a nevěděla o světě. Venku se zvedl vítr. Zahřmělo. Blesk krátce osvětlil temný pokoj. Byla tam. Bájná-skromná i rozmařilá,moudrá i bláznivá,spravedlivá i krutá. Smrt. Nádherná žena v sametově modrých šatech s blonďatými vlasy a modrýma očima. Smrt. Přistoupila k Alexe,vrátila nůž na své místo,donutila její krev vrátit se zpět a zahojila rány,by jizvy nezůstaly. Sklonila se a dotkla se ženiny ruky. Do dlaně se jí vpálilo znamení. Překřížený čtverec.

,,Ještě ne,ještě nepřišel tvůj čas",oznámila Alexe hedvábně jemným hlasem a zmizela.

Vítr ustal. Vše bylo jak má...

-

Moje hlava. Ale jak to? Vždyť jsem si přece pod...nepodřízla. Žádný nůž,krev nebo jizvy. Nic. Že by se mi to jen zdálo? Natáhla jsem ruce před sebe. Něco mi tady nehrálo. Docela jasně si vzpomínám,že jsem se pokusila zabít. Tak proč stále žiju? Crcrcr. Telefon. Zvedla jsem se a zamířila k němu.

,,Jo?"

,,Alexa Látalová?"ozvalo se.

,,Ne,tvoje babička",ujely mi trochu nervy.

,,Pak jde o omyl,omlouvám se".

,,Podívejte",protřela jsem si rukou oči, ,,včera byl pohřeb mýho přítele a dneska na tom nejsem zrovna nejlíp,tak vyklopte,co mi chcete a sbohem".

,,Podřízla sis žíly,přesto jsi stále naživu. Nikde žádný nůž,krev nebo jizvy. Chceš za přítelem,nejde to. Radím ti dobře,už to nezkoušej".

Zavěsil. Jak to mohl vědět? Jak to mohl ten neznámý vědět?

-

Sorrow has a human heart

From my god it will depart

I´d sail before a thousand moons

Never finding where to go

(Sleeping sun-Nightwish)

Dusím se. Vzpomínky na minulost na mě útočí ze všech stran. Musím ven. Vypotácela jsem se z bytu na ulici. Zírali na mě. Všichni na mě zírali. Sebrala jsem všechny síly a rozběhla se. Někam. Pryč. Proboha,Davide,proč jsi mě tu nechal samotnou...

-

My only wish to leave behind

All the days of the Earth

An everyday hell of my kingdom come

(Planet Hell- Nightwish)

Otevřel oči. Probudil se. Přikovaný ke stěně jeskyně.

,,Je tu někdo?"pokusil se o výkřik.

Nešlo to. Zradil ho hlas. Sám,bez vzpomínek na předchozí život a na neznámém místě. Trpěl. Potichu.

-

Doběhla jsem ke hřbitovu,prošla bránou a podvědomě zamířila k Davidovu hrobu. Neohlížela se za sebe,proto neviděla,jak hustá a zelená tráva pod jejím krokem hnědne a usychá. Stojím u něj. Klekám si. Natahuju se. Dotýkám se jedné květiny. Panebože,ona uschla! Prudce jsem se otočila. Od brány až ke mně se táhla dlouhá hnědá čára uschlé trávy. Co se to děje?

Stáli ve stínu starého mohutného stromu,nevšimla si jich. Život a Smrt. Smrt a Život.

,,To jsi vážně taková mrcha nebo se jen snažíš na někoho zapůsobit?! Proč tu ubohou holku ničíš? Co tak hroznýho ti udělala?!"vyjel na ženu rozzuřený Život.

Její chování mu strašně vadilo,ale nemohl nic udělat,proti rozhodnutím Smrti byl zcela bezmocný. I když...Přemístil se pryč a nechal ženu,aby se těšila z Alexina neštěstí...

Stává se vám někdy,že nechápe vlastní jednání? Jako byste nebyli ve svém těle a jen z povzdálí sledovali,co dělá? Právě to se mi teď stalo. Nějak jsem se dostala domů do obýváku,jenže si nevzpomínám jak... Crcrcr. Telefon.

,,Zdravím tě,Alexo",ozval se opět onen tajemný hlas, ,,vím o tvém trápení a taky vím,jak ho zmírnit. Všechny živé věci pod tvým dotykem umírají. Dobře mě poslouchej,pokud se dotkneš čehokoliv,co dýchá,ať už člověka nebo zvířete anebo je živé jako například květina,začnou pod tvým dotykem umírat. Musíš se jich znovu dotknout,ale tentokrát si musíš přát. Tak silně jak jen to jde,aby žili a byli jako dřív. Pokud bude tvoje přání dostatečně silné,zvrátíš výsledek. Loučím se...".

,,Počkej!"vykřikla jsem naléhavě.

,,Ano?"

,,Odkud toho o mně tolik víš? Proč-proč nemůžu umřít?"vyhrkla jsem.

Neznámý se zlehka zasmál.

,,Čekal jsem,že se zeptáš. Své pravé jméno ti neřeknu,říkej mi prostě přítel. Neřeknu ti ani,ze kterého zdroje mám o tobě informace. A pokud chceš vědět...to poslední,napiš si tuhle adresu: Stromová 28,byt 9H. Zajdi tam". Zavěsil.

Spadla. Pouta spadla. Muž nemohl uvěřit svým očím. Je volný. VOLNÝ. Opatrně začal prohledávat okolní stěny,připravený bránit se. Náhlá volnost mu vlila novou energii do žil. O svobodu se už znovu nenechá připravit. Vydal se obezřetně na průzkum.

,,Výborně,Davide,jen tak dál. Tvá paměť je sice navždy ztracena,tvůj duch má však stále naději",zašeptal Život a vypařil se.

Měl ještě spoustu práce...
-

Oh how I wish
For soothing rain
All I wish is to dream again
My loving heart
Lost in the dark
For hope I´d give my everything
(Nemo-Nightwish)

Zaklepala jsem na dveře. Dělám chybu. Určitě dělám chybu.

,,Vítám tě,Alexo,v mém skromném příbytku. Jen pojď dál a chovej se tu jako doma. Za minutku se ti budu věnovat",otevřely se dveře a zrzek,stojící v nich,mě vtáhnul dovnitř.

Páni! Všechno měl zelené. Úplně všechno! Koberec,potahy,tapety,záclony... Posadila jsem se na pohovku a snažila se uvolnit-nešlo to.,ze strachu co mě čeká. Během chvilky,přesně jak slíbil,se vrátil a uvelebil v křesle naproti mně.

,,Nic mi neříkej",zarazil moje nadechnutí, ,,vím všechno. Jen tohle mi pověz. Dotkla ses něčeho živýho v době mezi telefonátem a příchodem sem?"

Zavrtěla jsem hlavou.

,,Fajn. Přeskočíme takový ty úvodní kecy a přejdem hned k věci,ne? Situace je taková,že Smrt,moje dávná známá a baba,kterou asi nikdy nepochopím,uvěznila ducha tvýho přítele v Díře. Díra je,jak jen to říct,dost nebezpečný a drsný místo. Musíš mu pomoct se odtamtud dostat. David správně patří do Ráje. Do Díry vede jen jedna cesta,stejně jako pryč z ní. Máš jen jeden pokus. Vstup je na hřbitově v... co se to děje?!"vyskočil náhle na nohy a divoce se rozhlížel kolem sebe.

Okenní sklo se rozletělo na milion kousků. Zelené záclony divoce vlály ve větru. Žárovka zhasla. Zahřmělo.

,,Utíkej!"zařval.

Vyřítila jsem se z bytu a ze všech sil běžela,kam mě nohy nesly. Na hřbitov.

Mezitím v bytě

,,Zbláznila jsi se?! Co si jako myslíš,že děláš?!"vzpouzel se Život třem nadlidsky silným posluhovačům Smrti.

Nebylo mu to nic platné. Neměl šanci. Ženě,stojící před ním,se nebezpečně blýsklo v očích.

,,Já? Co jako dělám já?! Co jako děláš ty?! Kazíš mi hru! Pomáháš jim! A to já nechci. Proto jsem se rozhodla,že tě odklidím ze světa,dokud tohle představení neskončí. Věčně mi radost kazit nebudeš",zakončila svůj monolog sladce.

,,Pro Kristovy drahý rány",vytřeštil Život oči, ,,a kdo jako bude dávat lidem život a vůbec jim pomáhat na svět?! Ty?! Štěstí?! Radost?!"

Zoufale se snažil vytrhnout,marně.

,,Nedělej to. Bude to mít nedozírné následky",snažil se ještě.

,,Myslím,že vím kam s tebou. Davida jsi pustil. Ne,neboj se,znovu ho neuvězním,bude zajímavý sledovat,jak se vypořádá s nástrahami Díry,pokud se teda s nima vůbec vypořádá,že. Ty ale zaujmeš jeho místo".

Život zesinal.

,,Do Díry s ním",přikázala Smrt a její posluhovači se svým zajatcem zmizeli.

Radostně si zamnula ruce. Tohle bylo ještě lepší než očekávala. I kdyby se její představení nezdařilo, má ještě v záloze Život. No, není ten svět báječný....

Už potřetí jsem se během krátké chvíle ocitla na hřbitově. Vstup je na hřbitově v. Přesně takhle to říkal. Moc mi to nedávalo smysl,ale co v poslední době smysl dávalo. Vstup je na hřbitově v. V hrobě nebo v hrobce? Ach jo. Taky mohl být ten můj ,,přítel" konkrétnější.

,,Zdravím tě,Alexo",vynořila se náhle ze stínu a málem mě vyděsila k smrti. ,,Kdo-kdo jste?"dostala jsem ze sebe.

,,Následuj mě",ignorovala mou otázku a zamířila do nitra hřbitova.

Následovala jsem ji. Když zná moje jméno,tak snad i situaci a nějak mi pomůže. Chvílemi na mě musela čekat,je neuvěřitelný jakou rychlost dokáže tak drobounká žena vyvinout. Zmizela. Zničehonic. A já....stála před nejokázalejší hrobkou,co jsem kdy viděla. Tohle musí být ono. Tohle je ten vstup do Díry...

Nikde nikdo,přesto zůstal přilepený ke stěně. Jeho šestý smysl mu říkal,že dělá správně. Dupot. Hrozně hlasitý dupot se prohnal chodbou následovaný desítkami trojhlavých nestvůr. Tak tak zadržel výkřik navráceného hlasu. Naštěstí si ho nevšimli. Sjel po stěně na zem a pevně se obejmul rukama. O svobodu se už sice nenechá připravit,ale strachu se ubránit nedokáže. Bál se,moc se bál....

Pomalu jsem vstoupila do hrobky. Mramorové stěny lemovaly obrazy antických hrdinů doplněné o dřevěné louče. Zapálily se. Samy od sebe. Lekla jsem se,ale neodradilo mě to. Uprostřed hrobky se vyjímala rakev. Došla jsem k ní a zhluboka se nadechla. Davide,moc tě miluju. S vypětím všech sil jsem odtáhla víko. Obklopil mě mrtvolný zápach. Udržela jsem žaludek na svém místě a nakoukla dovnitř. Vysušená mrtvola,jak jinak. Vstup. S odporem jsem vytáhla nebožtíka,položila ho na zem,vlezla do rakve a dupnutím prorazila dno. Padala jsem do neznáma...

Born from silence, silence full of it
A perfect concert my best friend
So much to live for, so much to die for
If only my heart had a home
(Dead boy´s poem-Nightwish)

Pevně ho připoutali a zapečetili kouzlem nedvolatelnosti,proti kterému se dosud nenašlo protikouzlo. Najednou mu jeho výsadní postavení dárce života nebylo nic platné. Téměř všechno mu vzala. Zrak,hlas,svobodu a moc. Jen sluch a schopnost cítít mu milostivě ponechala. A Matka zůstala netečná. To má za všechnu svou dobrotu. Proč...

My 1st cry neverending
All life is to fear for life
You fool, you wanderer
You challenged the gods and lost
(Planet Hell-Nightwish)

Dopadla jsem na podivně páchnoucí šedivou hmotu. Radši nechci vědět,co to bylo předtím. Zvedla jsem se na nohy. Kudy teď? Spousta chodeb,ale žádná nápověda kam dál. Teď příteli raď! Slyšel volání Alexiny zoufalé mysli a s vypětím posledních sil jí poslal malilinkaté světýlko,jež jí mělo ukázat cestu. Poté se zhroutil. Jeho dech se zpomalil,tlukot srdce byl na hranici minima. Umíral. Světýlko. Za ním,spatřila jsem náhle svou záchranu. Mířilo do jedné z užších chodeb. Běžela jsem za ním. Dupot. Vrhla jsem se ke stěně. Tak tohle není dobrý. Spatřila mě. Černá trojhlavá nestvůra. Je se mnou ámen. Začala jsem couvat. Přibližovala se. Přímo za mnou ležela jakási kost,nevšimla jsem si jí,přepadla nazpět,natáhla ruku v zoufalém gestu obrany a....ta stvůra shořela na popel. Páááni. Jak to? Udiveně jsem si prohlížela ruku. Tohle vůbec není marný. Světýlko na mě čekalo,avšak sláblo. Rychle sláblo. Rychle jsem se vyškrábala na nohy a znovu se za ním rozběhla. Nahoru,dolů,doprava,doleva,doleva,doprava,dolů,nahoru. Davide,už jdu. Náhle jsem se zastavila. Byl tam. Seděl na zemi.

,,Davídku!"vykřikla jsem.

Udiveně vzhlédl.

,,Kdo jste?....".

The story behind the painting I drew is already told
No more tearstains on the pages of my diary
Tired but unable to give up since I\'m
Responsible for the lives I saved
(Dead gardens- Nightwish)

Nepamatoval si mě. S tím jsem nepočítala ani v nejdivočejších snech.

,,Ty si mě nepamatuješ?" zašeptala jsem.

Zavrtěl hlavou. Pevně jsem stiskla víčka a zatlačila slzy,které se draly na povrch.

,,Za tebou!"vykřikl náhle.

Otočila jsem se a instinktivně vymrštila ruku před sebe. Na něco si zvykám rychle. Světýlko stále blikalo. Tohle nebyl cíl jeho cesty.

,,Můžeš jít?"

Přikývl.

,,Na nic se neptej a pojď za mnou", nedovolila jsem emocím, aby mě ovládly.

Šli jsme stále rovně, nikde žádná odbočka nebo skrytý výklenek, odkud by se na nás mohly ty zrůdy vrhnout. Taky dobře, mám jich plný zuby. David blednul. ,,Děje se něco?"zeptala jsem se znepokojeně. Jen natáhl ruku před sebe. Co to... Panebože! Přítel! Rozběhla jsem se k němu, David zůstal stát na místě.

,,Příteli! Jak je ti? Jak ses sem dostal?" zahrnula jsem ho otázkami.

Neodpověděl. Zarazila jsem se.

,,Ty tam!",křikla jsem na Davida, ,,najdi cokoliv, čím by se ta pouta dala rozbít!"

,,Nejdou rozbít", odpověděl.

,,Jak nejdou rozbít, všechno jde rozbít. Dělej!"poručila jsem mu a dál se věnovala příteli.

,,Zdravím tě, Alexo",ozval se za mnou melodický hlas, ,,tak se znovu setkáváme".

Pomalu jsem se otočila. Žena. Nádherná blonďatá žena v sametově modrých šatech.

,,Kdo jste a odkud mě znáte?" zeptala jsem se podezřívavě.

Usmála se.

,,Změnila ses, za tu dobu, co jsem tě neviděla. Jsi odvážnější, odhodlání z tebe jen čiší. Ale nechme té melancholie",odmlčela se žena, ,,moje jméno tě nemusí zajímat. Naopak mi pověz, jestli ti tady ten ňouma řekl, že odsud vede jen jedna cesta".

Zaraženě jsem přikývla.

,,A řekl ti taky, že s sebou můžeš vzít jen jednoho? Ty sem nepatříš, jsi živá. Nechám tě tedy odejít. Jenže jeden tu zůstane. David nebo přítel? Tvá volba neovlivní jen tvůj život, ovlivní životy vás tří. David nebo přítel?"

Zmizela. Sedla jsem si na zem a hlavu zabořila do dlaní. Copak by alespoň jednou nemohlo být něco jednoduchý? Proč se musí vždycky všechno zkomplikovat! Nešťastně jsem zadívala na přítele a pak na místo, kde ještě před chvílí stála moje životní láska, která si mě samozřejmě nepamatuje. David - přítel, David - přítel, David - přítel, koho?!!!...

Vrátil se.

,,Tohle by mohlo pomoct",podával mi jakousi kost.

,,Ty brečíš,co se stalo?"klekl si ke mně.

Setřela jsem si slzy a podívala se na něj. Přestože si mě nepamatoval, stále to byl on. David, s hřejivým úsměvem a zlatým srdíčkem. David, kterého stále bezmezně miluju. Jsi odvážnější,odhodlání z tebe jen čiší. Přesně tohle ta ženská řekla. Jsi odvážnější, odhodlání z tebe jen čiší. Fajn.

,,Ne,nic se nestalo. Pomůžeš mi s ním a pak nás všechny odsud nějak dostanu", vstala jsem rázně.

Když chce odvahu a odhodlání, má je mít!

Sakra. Ta pouta nejdou sundat. Ať jsem do nich třískala, jak jsem chtěla, nešlo to.

,,Nic neříkej",doporučila jsem Davidovi.

Jak mám přítele, u všech svatých, z těch pout dostat. Nabyl vědomí.

,,Nech mě tady. Vezmi Davida a vypadněte odsud. Mně už pomoct nemůžeš, zachraň alespoň jeho".

Znovu omdlel. Tak to ani omylem. Buď všichni nebo nikdo. A pak to přišlo. Nápad. Ten nejpraštěnější, nejriskantnější a vůbec nejlepší nápad, co jsem kdy mohla dostat. Když se to nepovede - zemře, když tu zůstane - zemře. Nemám co ztratit. Podívala jsem se na Davida.

,,Teď udělám něco hodně divnýho. Na nic se mě neptej, ale jakmile ti řeknu, vezmeš ho a poběžíš za mnou. Půjde o vteřiny. Jednou zakopneš a jsme ztraceni. Rozumíš?"

Přikývl. Moje srdce mi říkalo, že znám cestu ven. Že to dokážu. Přistoupila jsem k příteli. Hluboký nádech a výdech. Pomalu jsme k němu natahovala ruku. Dokážeš to, Alexo. Ty to zvládneš. Prsty se dotýkám jeho kůže. Jeho krátké zrzavé vlasy se prodlužují a mění ve stříbro, tělo chřadne a ztrácí na váze. Příliš pomalu, to nemůže vyjít! Dělej! Konečně! Rychle jsem jeho tělo provlékla pouty.

,,Teď!" vykřikla jsem, hodila přítelovo tělo Davidovi a rozběhla se.

Levá ruka mě táhla k východu, pravou rukou jsme likvidovala všechny, co nám chtěli v útěku zabránit Dolů, dolů, doprava, nahoru, doprava - ne doleva! V hlavě mi hučí, nohy umdlévají. Nepovolím. Přeskakovali jsme zuhelnatělé mrtvoly nepřátel, které jsem kosila, jen co jsem je spatřila. Šrám na tváři. Na boku. Nepovolím. David se se svým nákladem držel celou dobu za mnou. Doběhli jsme k obrovské jámě. Východ.

,, Skoč!" pobídla jsem Davida.

Poslechl. Naposledy jsem se ohlédla. Tohle je až moc jednoduché. Až moc. Skočila jsem.

Dopadla jsem na malý palouček hned vedle hřbitova. O pár metrů dál ležel David a přítel. David se pomalu zvedl a pak se na mě usmál. Nemohla jsem mu úsměv oplatit, protože jsem se rychle začala věnovat příteli. Opatrně, abych nepoškodila křehkou kůži, jsem ho vzala za ruce a zavřela oči. Začala si vroucně přát. Vrať se zpátky, buď takový jako dřív, vrať se zpátky, žij, přála jsem si ze srdce. Žij! Zatočila se mi hlava. Zrak se zamlžil. Stala jsem se vodičem neznámé síle, která mnou proudila do přítelova těla. Podařilo se!

,,Alexo",zašeptal.

Rychle jsem pustila jeho ruce, abych mu neublížila a šťastně se na něj usmála.

,,Vítej zpátky".

,,Jak?" nechápal.

,,Tak, že použila můj dar proti mně a přechytračila mě",ozvalo se náhle za námi.

Prudce jsme se všichni tři otočili. Zase ona. Blondýna v sametově modrých šatech. A pořádně dopálená.

,,Nazdar Živote".

,,Smrt",kývl jí přítel na pozdrav.

Postavila jsem se vedle Davida a společně jsme na ně nevěřícně zírali. Život? Smrt? Co?

,,Nech je být, Smrti, nemáš na ně právo".

,,Že ne?"usmála se žena sladce, ,,máš smůlu, zlato, ale ten kluk je mrtvý, proto patří mně".

,,Jenže ne do Díry nebo do Pekla,ale do Ráje",zjevila se mezi nimi drobounká žena.

Kdo je, u všech svatých, tohle?!

,,Matko",uklonila se žena.

,,Matko",postavil se přítel pomalu na nohy a taky se uklonil. Matka?!

,,Ty, Živote",otočila se nejdřív k němu, ,,jdi do Ráje za Osudem. Řekni mu, že tě posílám, ať ti přidá na schopnostech. Vezmi s sebou Davida. Jdi".

,,Ale",namítal přítel - umlčela ho pohybem ruky.

Přistoupil k Davidovi, vzal ho za ruku a oba zmizeli. Ani jsem se je nepokoušela zastavit, na to jsem byla až příliš mimo.

,,Zklamala jsi mne",obrátila se k ženě. ,,Skutečně jsem věřila, že máš na to, zastávat takto důležitou funkci. Spletla jsem se".

,,Matko, nech si to vysvětlit",snažila se blondýna,ale ta trpaslice jí nedala šanci.

,,To stačí! Sama sis určila místo svého příštího pobytu. Do Díry s tebou!"

Blondýna zmizela. Trpajzlice se otočila ke mně.

,,Tak tě konečně poznávám,Alexo",usmála se.

,,Kdo jste?"vyhrkla jsem.

Tohle je jak zlej sen. Jestli je taky taková mrcha jak ta bloncka, no potěš mě pánbůh.

,,Já jsem Matka. Matka všech. Dokonce i toho vašeho Ježíše Krista. Tvůj život se za posledních několik dnů otočil vzhůru nohama. Víš věci, které by měli zůstat obyčejným smrtelníkům utajeny. Měla bych na tebe prosbu. Chybí mi Smrt nebo lépe řečeno někdo,kdo by spravedlivě ukončoval trápení smrtelně nemocným a sebevrahům dával šanci napravit zpackané životy. Prokázala jsi velkou dávku odvahy,odhodlání,ale i laskavého srdce, jsi proto dokonalou adeptkou. Přijímáš mou nabídku?"

Hm.

,,A to jako bych byla nesmrtelná?"

Přikývla.

,,Odpovíte mi na něco?"

Opět přikývla.

,,Co je to ta Džusna?"

,,Díra",opravila mě.

,,Detail",mávla jsem rukou.

,,Díra je takový předstupeň Pekla. Když jsem tvořila Peklo, napadlo mě, že by možná bylo lepší hříšníky nějak připravit na to co je čeká a tak vznikla Díra. No nejsem já ohleduplná?"pobaveně na mě zamrkala.

Málem jsem se rozesmála na celé kolo.

,,Jestě jednu otázečku. Bude David v tom Ráji šťastný?"

,,Bude".

,,Tak jo,tady mě máte v celý parádě. Radši já než nějakej mamlas. To co jsem zažila totiž nepřeju nikomu",řekla jsem.

Položila mi ruku na čelo.

,,Tvé jméno budiž zapomenuto. Tvůj předchozí život budiž zapomenut. Stáváš se Smrtí. Čas již nad tebou nemá moc",pronesla slavnostně a zmizela.

Opět se mě zmocnila ta neznámá síla. Proudila mou krví, každičkým centimetrem mého těla. Byla mou součástí. Jsem Smrt...

Red Sun rising
Drown without inhaling
Within, the dark holds hard
Red Sun rising
Curtain falling
Higher than hope my cure lies.....

(Higher than hope- Nightwish)