Pomsta

Topím se ve svém žalu,
snažím se temno skrýt,
ale jak to mám udělat?!
Mám to v zemi zrýt?!

Nezaryji do země,
neposlechnu tě.
Zaryji ti to do srdce,
snad poznáš, jaké to je.

Jak moc si mě zradil,
lásko, byl si to ty.
Jedno vlídné slovo
a dýka za zády.

Ani věřit se ti nedá,
jen opovržlivost si zasloužíš.
Klekneš přede mnou na kolena,
ó, jak se najednou soužíš.

Byla jsem sice anděl,
ale tys ze mě udělal ďábla.
Zatím co já rostla,
tvá vůle rychle slábla.

Už jsi na pokraji sil,
už ani nedýcháš.
Že bych ti pomohla?
Stejně nepropuknu v pláč.