Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBlouznění
21. 02. 2007
2
7
1141
Autor
Kazisvět
Rým stékající po okapu
spodního prádla ve chcankách
a v paměti se ukládající budoucnost
strach - ten lék na úzkosti
běžně k dostání při smyslech,
ty, když opustí duši
jak vichr plachty opouští
a smrsknou se do biče banalit,
jenž svistí vzduchoprázdným světem křivd
a spaluje kouty oranišť očí,
v nichž plálo to - ach...
Jinak hřmotný bojovník,
co nevzdá boje,
poražen svou silou,
přemožen svou lstí,
vazalem své hbitosti
se spouští
na dno
svého vrcholu
A bol jen doutná,
taškařice smutku a světla
tak nevídané v rozednění,
kde dávno již nevládne řád
a chaos je výsměchem i pravdou.
Kde utrpení je jakoby smyčcem
rozeznívajícím ztracené klíče not...
A tam někde v posteli osamění
obklopen všemi
řve ticho
slov...
7 názorů
Dík za tip,
no - řeč je pořád o smyslech, ty svistí vzduchem v podobě biče banalit, ty spalují.. atd. (váže se to ke slovu bič, jenž zastupuje ty smysly).
Holt jsem poznal, co to je bezmoc ve stáří, a tak, ty chcanky jsou tam úmyslně, ať chceme nebo nechceme - i to je stránka života:
V plenách rodí se člověk
i hasne,
dělá první krok
i poslední...
Sténá, potí se nově,
je jasné,
hltá každý lok,
zvlášť k poledni...
K.