Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJejí
22. 02. 2007
1
4
748
Autor
Jack burns
Zasedl jsem ke stolu tak jako každý den a doufal, že se probudím ze stavu dehydratace a alkoholového opojení. Snažil jsem se vzpomenout, co jsem všechno v noci vyváděl, kolik jsem toho vypil, vykouřil, či dokonce jestli jsem se nesjel jako malý kluk. Po chvíli však vstoupila do kuchyně prapodivná vůně, která mě lákala odejít. Dlouho jsem se přemáhal, ale nakonec mne přece jen omámila, na tolik že jsem musel opustit své místo u osamocené snídaně a následovat tak svůj nos, který se nedokázal a snad ani nechtěl vymanit z té opojné vůně, která nejen dráždil můj nos, ale začala dráždit i mé touhy a můj chtíč. Ta vůně, to aroma se linulo z pokoje na konci chodby, kde jsem před tím spal, když jsem nahlédl dovnitř a zhluboka se nadechl, poznal jsem tu směs vůní cítil jsem jahody, maliny, ostružiny, vanilku i skořici. Bylo mi jasné s kým jsem strávil celou noc, kdo v noci mi hladil mé vlasy a laskal mou tvář, kdo utišoval mé zlé sny polibky. Ležela tam a já se na ní díval pohledem plným lásky a taky trochu zoufalství. V tom toku mých myšlenek mne nenapadalo nic, kvůli čemu by mě měla opustit, ale věděl jsem, že mne zradí jakmile se jí naskytne příležitost, vždyť tuto noc zradila někoho, kdo jí miloval víc než svůj život. Díval jsem se na ní již nějakou dobu a přemýšlel jsem jak jí neztratit, jak si jí upoutat k sobě na věky. Pomalu a ospale se začala protahovat a otvírat ty svoje nádherné modrozelené oči, které se na mne dívali a jako by říkali miluji tě, ale jen jen na chvíli však mě už znáš. A ty oči se v ten okamžik zalili vodopádem slz, jenž stékal po její tváři a skapával na její dívčí ňadra. V tu chvíli jsem se chtěl otočit a odejít, ale nějak se mé nohy nemohli pohnout a má hlava otočit od té dívčí tváře, která plakala jako by právě ztratila tu nejhezčí panenku na hraní. Nakonec jsem se odhodlal dojít k ní, ale nevěděl jsem co mám udělat jak jí mám utišit. Vlastně jsem si to začal celé vyčítat, jakoby to byla má vlastní chyba. Celá ta noc co jsme spolu strávili a vlastně vše co tomu předcházelo. Minul jsem noční stolek a posadil se vedle ní, objal jsem jí kolem pasu dívajíc se jí zpříma do očí. Slzy jí již zmizely z tváře, ale i tak byla její tvář bledá smutná a jak si ztracená v tom raním rozbřesku. Netvářila se nadšeně spíše rozpačitě nevědíc co má dělat, lehla si mi do klína a její pohled se střetl s tím mým. V jejích očích již nebyl ten smutek a ani rozpačitost, ale viděl jsem v nich štěstí. Viděl jsem to v těch očích poprvé a taky naposled. Byl to prchavý okamžik jejího štěstí.
4 názory
nepotrebujem
18. 04. 2007Jack burns
23. 02. 2007Jack burns
23. 02. 2007
Hezké, ale máš tam moře chyb. A to nevypadá moc dobře. Doporučuji ti si text zkontrolovat (nebo nechat z.), než ho sem dáš. Výsledný dojem pak bude mnohem lepší.