..starfloods and revelations..

spacího medvěda vytratil jsem
někde ve tmě nad westminsterským palácem..
je noc petra páně a to znamená
létající plachetnice, mlýny a majáky tesané do mraků.
moje flauta už je teď příliš daleko, ztracena ve třpytnu noční oblohy
příliš daleko od stop, které opustil jsem
tam hluboko dole pod lodním kýlem, který zdobí hnízda temných kolibříků.
předaleko od lidí, kterým záleží na tom jestli zesnu nebo budu žít dál
-a nebýt dnes petra pana, jako ve snu bych si tady na palubě připadal-

příliv, stoupá hvězdný příliv a já už každou chvíli dohoním světlo
bytí, moje suché bytí zalila jsi jako písek vlnobití a ono přece nevykvetlo
 
tady, celý jeden život světelných roků od tvojí tváře
tady mezi plachtovím, kterému se nedá poručit,
Ti můžu snáze říct jak
chtěl jsem Tě držet v náručí.
jen Tě cítit a doufat.. kéž by mi někdo zaručil
že mi zpod rukou nevyvaneš.

a naše naděje a očekávání, které tak často necháme
černým děrám a zjevením gravidních pannen.
ba ne, ba ne..

příliv, stoupnul hvězdný příliv a já dohnal světlo
chvíli, krátkou chvíli držet tě
dokud by neodkvetlo
to poupě, malované horkou letně noční paletou,
celou tu chvíli bych se pod slaným deštěm smál
-unešen lodí předaleko
od někoho, komu by záleželo na tom jestli zesnu nebo budu žít dál-