Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Smutek

25. 02. 2007
0
2
505
Autor
Eiger
Když těžké mraky oblohou se valí
a na duši tvou padá stín,
ty ptáš se..  a tvé otázky tak pálí,
a oči jdou slzavým údolím..

Ty křičíš - proč tohle vše,
proč rozvahu já pozbývám...
Proč třese se má duše
a klid, ten už víc nemám?

Jak blesk noční oblohou,
jak vodní vír v klidné hladině
ty otázky ležely ti u nohou
a nemyslels´ na jiné..

Když Venuše vyšla v noční oblohu,
tu zhasl náhle jasné Luny svit.
A ty křičíš – ne, to já nemohu!
A přece chceš právě tady být..

Cítíš, žes‘ duši peklu zaprodal.
Pandořina skřínka již dávno otevřena,
a duše tvá, již v sázku jsi dal,
je pochybnostmi tak zmučena..

A přec ty nemůžeš a nesmíš ustoupit!
Vždyť to je láska přece,
ta láska, největší to cit..
A tak bojuješ a unikáš ze své klece..

Prolamuješ přepevné to mříže
své klece všednosti a zloby.
A vůbec nemyslíš na všechny kříže
které olemují cesty tvoje záhy.

Srdce tvé si zpívá, oči září..
„To jen pro tebe, vílo moje,
duše má v prach tu v pekle hoří,
to jen pro tebe, pro černé oči tvoje..“

2 názory

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru