Zánik rytířů Kulatého stolu

Konec Rytířstva kulatého stolu

Den se táhnul jako lžíce namočená v medu. Byl obyčejný den a počasí připomínalo léto. Byl obyčejný den na hradě Kamelot. Byl obyčejný den a nikdo netušil, že poslední pro Rytířstvo kulatého stolu..

            Merlin líně přecházel sálem a marně přemýšlet, jak rozšířit řady již tak prořídlého Rytířstva kulatého stolu. Rytířů ubývalo, a důvodem byl jeden z nich – Sir Krychlot. Tedy, ne, že by se s rytíři nějak hádal, osočoval je či jim prováděl věci nedůstojné – on jen systematicky hubil draky. Merlin smutně popotáhl a ponořil se hlouběji do svých myšlenek. Kde sem to jen.. Sakra, hubil draky, už vím! Jak známo draci se odjakživa živí pannami. A to byl právě problém Sira Krychlota. Tento muž, ač ryšavých vlasů a mohutného ryšavého kníru, měl v sobě něco, čemu ženy nemohli odolat.. Měl mohutnou postavu a dle názoru některých dam měl mohutné i další proporce, které však míval vždy pečlivě ukryté pod naleštěným brněním. Krychlot, ten který likvidoval panny jak na běžícím pásu, ten, který nechával systematicky vyhladovět draky v celé Anglii..

            Merlin se rozhodl, že by měl s Krychlotem prohodit pár slov. Rozhlédl se a protože nikdo nebyl v dohledu nehlučně vstoupil do trůnního sálu dveřmi (jak známo, Merlin také ztrácel svoji reputaci, a proto pokud byl někdo nablízku, pro efekt se zásadně ponořil do stěny a vynořil se ve vedlejší místnosti s patřičnými kouřovými efekty a světelnou show). Ve ztichlém trůnním sále se čas vlekl ještě líněji než v okolním světě. V rohu podřimoval zestárlý a zesláblý Artuš v kolečkovém trůně a nedaleko od něj tiše poskakovala veverka s královskou korunkou na hlavě. Merlin se vrátil ve vzpomínkách ke dni, kdy došlo k tomu trapnému omylu.

            Artuš byl již starý muž a jeho svaly i mysl ochabovaly každým dnem. Proto po několikadenním nátlaku svých bližních usoudil, že by bylo vhodné, aby předal vládu někomu z rytířů. Usadil se tedy do svého kolečkového trůnu (jistě, každý obyčejný člověk by sice měl jen kolečkové křeslo, ale on byl přece Artuš, největší z králů, proto musel mít svůj trůn) a vyrazil na vysoké otáčky směr dvůr, kde již stáli shromáždění rytíři. Artuš se rozhlédl, zamrkal chaoticky očima, několik vteřin zíral, aby si uvědomil kde je a co tam vlastně chce a následně pravil: „Velevážení rytíři, stárnu.. (zív), proto sem se rozhodl, že tomu, kdo prokáže největší sílu a odvahu předám svoji královskou korunu. Nyní zabodnu tento meč do kmenu tohoto mohutného dubu a komu z vás, chrabří bojovníci (několika minutový záchvat kašle), se

Jej podaří vytáhnout, stane se nositelem koruny mé, dědicem mým a králem Kamelotu a přilehlých pozemků!“ Na důkaz svých slov se demonstrativně pokoušel pozvednout meč, ale svaly už mu opravdu nesloužily a tak výsledný efekt připomínal spíš boj vzpěrače – začátečníka s dvousetkilogramovou činkou. Nakonec se ale podařilo zatnout meč do stromu (přirozeně, s pomocí drobného Merlinova kouzla) – meč sice držel spíš zázrakem než čímkoliv jiným, ale byl evidentně zatnut do kmene stromu.. V kruhu rytířů se nesl šum. Stačilo pouze vystoupit a meč prostě vytáhnout… Jen jeden krok k tomu stát se králem.. A náhle se ze stromu snesla plavým skokem veverka, zavadila o meč a ten se prostě a jednoduše poroučel k zemi. V kruhu rytířů zavládlo zděšení..

            Mnozí věrní opustili po této události Kamelot, neboť vyprávět mamince, že pracujete v podniku, kterému šéfuje veverka s královskou korunkou se nikomu moc nechtělo. Merlin se sice pokoušel zvrátit volbu mnoha cestami – nejprve napadl fakt, že meč měl být vytažen, nikoliv vyražen, ale Artuš potvrdil volbu za definitivní a dokonce sám vložil veverce korunu na hlavu. Bylo to opravdu nedůstojné, nehledě k tomu, že při slavnostním aktu byl třikrát kousnut do prstu, než se vše zdařilo dle tradic. Když selhala i poslední možnost a Francouzi se od všeho oficiálně distancovali (samozřejmě, co jiného mohlo napadnout Angličana než to, že je to provokace od Francouzů), byly dny Rytířstva kulatého stolu v podstatě sečteny.. 

            Merlin si tiše odkašlal a jal se vzbudit Artuše. „Králi (po očku se podíval po veverce, jestli se neozve, jelikož to oslovení v podstatě mělo patřit jí), kde jsou rytíři??“ „Merlin, můj věrný, proč se ptáš? Poslední dva rytíři, kteří nám zbyli, jedí..“, pravil Artuš a nekontrolovaně opět upadl do hlubokého spánku. „Rytíři Jedi, rytíři Jedi..“, brumlal si Merlin a přitom se mu v rukou objevila podivná zářící tyč a hlavou běželo něco o mužích kráčejících po obloze.. „No, možná jednou.“, uzavřel rozmítání Merlin a rázně otevřel dveře do jídelny. Než je Merlin otevře, pojďme nyní trochu nakouknout..

            Za dveřmi u kulatého stolu seděli poslední dva rytíři – sir Krychlot, o kterém už vše potřebné víme, a sir Krysolet. Sir Krysolet byl zvláštní člověk, zakrslý, nanicovatý chudák, který byl na Kamelotu v podstatě omylem. Jednoho krásného dne zafoukal v jeho rodné vísce velmi silný vítr a Krysolet přistál až na jedné z věží Kamelotu. Od té doby se rozhodl, že pořádně přibere a zesílí a proto jen jedl a jedl.. A právě chvíli před tím, než  Merlin vstoupil do dveří, se Krysolet začal dusit kusem pečeně. Krychlot okamžitě přiskočil a několikrát ho silně udeřil do zad. A právě v tuto chvíli vstoupil Merlin.

            Mezi dveřmi Merlin viděl Krychlota, jak drží neduživého Krysoleta pod krkem a druhou rukou ho bije do zad až žebra praští. Okamžitě se rozhodl a vrhl kupředu výboj energie, aby Krychlota omráčil. V tu chvíli se stalo několik věcí současně – Krychlot silně udeřil Krysoletem do stolu, protože ho přestalo bavit plácat ho jemně po zádech a proto uplatnil hrubou sílu. Stůl se převrhl a výboj energie do něj neomylně narazil. Merlin se popadl za hlavu a zmizel v podivné časoprostorové díře. Stůl zaskřípal a kulatý stůl najednou získal klasický, hranatý tvar.

            Tak vidíte, to je konec Rytířstva kulatého stolu. Navazující jednočlenné Rytířstvo hranatého stolu se Krychlot rozhodl okamžitě zrušit a odešel se do plání věnovat své nejoblíbenější činnosti – vyhladovění draků. Nutno podotknout, že se mu to náramně podařilo, podívejte se na obyvatele dnešního Skotska – to je podoba, co? Merlin se zjevil někde v budoucnosti, dal si jméno George Lucas a v současné době dělá něco tuším kolem filmu, ale ruku bych za to do ohně nedal. Artuš zemřel na otravu krve způsobenou kousnutím veverky s korunkou. Veverka s korunkou připravila nejednu bezesnou noc několika tisícům archeologům a Krysolet pochoduje a klopýtá cestou do pekla, která bude zaručeně dlážděna dobrými úmysly.