Quo vadis?

V klidu sedět je nejlepší...ještě lepší ležet:)

Krásné, poetické, milé a přívětivé.... Ale já jsem svého skřítka ztratila v naprosté pustině, nikdo široko daleko nebyl, byli jsme sami a on se najednou vypařil... naprosto zmizel... nadobro. Naštěstí se pak ale objevil štěstík... a vyvedl mě z pustiny zpátky na cestu do ráje, kam jsme měli původně se skřítkem namířeno:) takže to všechno dopadlo dobře jako v pohádce. Ale toho skřítka jsem už pak nikdy neviděla... A v podstatě si ani doteď nejsem jistá, nebyla-li to spíše celou dobu jen má představa...

ba ne, všichni tam nebyli, jeden se zaběhl, no spíš si trochu odběhl, protože mu mezi tolika skřítky bylo těsno, vyšplhal se na strom co rostl u zídky a čekal co bude dál. Skřítkové měli dlouhou chvíli a tak si začali zpívat... jen on tiše seděl v koruně a poslouchal jak se tóny mísí s šelestem lístků, jak se přidávají i ptáci na zídce a sledoval slunce co do toho všeho začínalo klesat nad obzor... Byl večer =o)

:-)

Všichni dostupní skřítci byli shromážděni na nádvoří opuštěné tiskárny. K vyzvednutí jsou v pracovní dny od 14:00 do 16:00.