Přinutil jsem zvony ronit slzy

Bez prologu.

PŘINUTIL JSEM ZVONY RONIT SLZY Přinutil jsem zvony ronit slzy ve věžích kostelů pršelo. A lidé hledající útěchu v kostelním tichu tak slyšeli padající kapky na kříž i na tělo. A já se jen díval, jak rány začaly krvácet a krev smývala prach tisíců let Nikdo se nepohnul nikdo nic neřekl úžas a strach svázal všem ruce jen postavy z obrazů křížové cesty dávali najevo, že byli přítomni popravě věků Ptal jsem se proč?¨ Jidáši, Máří, Petře nikdo nedokázal říci jen „tak se praví“ - či „tak je psáno“ zněla všech odpověď Odpověď obecná, nic neříkající krutě stručná, přesto vysilující texttexttexttext

---