Mrkev

Měla obličej rozteklý láskou. Vibrovala a otékala štěstím. „ Přestal jsem tě oceňovat jako ženu.” Klap. Slova šuměla pod zavřenými víčky a pomalu vytékala z očí. Pomerančová pěna se jí usazovala po těle. Obrátila se ke mně: „ Přestala jsem dýchat. Byla to otázka rozhodnutí. ” Vyšla jsem na ulici. Okolo plavaly koruny právě narozených stromů. Bezbarvé domy. „ Slečno! Vypadla vám duše! ” „ Leží támhle na zemi a vypadá jak scvrklá mrkev. ” Sklonila jsem se. Kůži měla jako z gumy, hrubou a hnědou. „ Ta není moje, ” zašeptala jsem. „ Ale ano, viděl jsem, jak vám vyklouzla z boku. Podívejte se, zkontrolujte si to. ” Sáhla jsem hluboko do těla. „ Opravdu není moje,” zalhala jsem. Muž se zmateně omluvil. Dvacetsedm kroků. Za rohem jsem se udusila.

---